Interiérové zelené stěny
VHODNÁ ROSTLINA = POLOVINA ÚSPĚCHU!

Typizace technická

Pěstební systémy zelených stěn lze rozdělit do dvou hlavních skupin, a to na pěstební systémy s použitím substrátu a bez použití substrátu. Technologických postupů při výrobě a montáži zelených stěn je celá řada a nejsou předmětem tohoto článku. Pro lepši pochopení souvislostí uvádím alespoň orientační rozdělení na modulární systém a plošné konstrukce.

Modulární systém

Modulární systém umožňuje vytvořit zelenou stěnu pomocí prefabrikovaných prvků, které se zavěšují na nosnou konstrukci připevněnou ke stěně a celoplošně ji pokryjí. Za modulární systém můžeme považovat systém kazetový, kontejnerový, žlabový nebo systém substrátových desek. Výhodou těchto systémů je snadná instalace a možnost následné výměny odumřelých rostlin. V praxi se především používají jednotlivé plastové kontejnery v nasávacím žlabu, truhlíky plastové kaskádovitě zavlažované, minerální vata nebo mechové stěny v zádržném rastru. Plošné konstrukce Vegetační prostředí pro rostliny se skládá z plošných materiálů, do kterých mohou být rostliny vysazovány až po jejich instalaci na stěně a případná výměna rostlin může být komplikovaná z důvodu možného prorůstání kořenů rostlin. Nejčastějšími typy téhle konstrukce jsou textilní systémy bez substrátu, textilní systémy se substrátem a porézní povrchy stěn.

Druhová skladba – typizace dle typu růstu

Rostliny popínavě šplhavé

Popínavě šplhavé liány se dostávají za lepším světelným požitkem pnutím a uchytáváním se podkladu pomocí vzdušných kořenů. Odstup od konstrukce a internodia mezi kolínky jsou větší. Výslednicí bývá nedokonalé kotvení k podkladu, polehávání na ostatních rostlinách a kvůli rychlému růstu i vznik konkurenčních vztahů včetně potlačení rostlin s hnízdovitým typem růstu vedoucím až k úhynu. Zvláště u robustních druhů jako je Monstera deliciosa vzniká toto nebezpečí brzy. První dojem může vypadat zapojeně, ale při rozhrnutí „porostového závoje“ zejí spodní osazovací pozice (kapsy) prázdnotou. Tento typ rostlin méně vyhovuje kontejnerovým a truhlíkovým systémům, neboť se kořeny špatně uchytávají na hladkém plastovém podkladě a časem odpadávají. Textilních rohoží se během krátké doby přichytávají a jsou víceméně stabilní. Jako příklad uvádím tyto běžné taxony: Epipremnum aureum, Philodendron scandens, Philodendron verrucosum (efektní sametové listy na rubu purpurové, řapíky brvité), Monstera deliciosa, Vanilla planifolia (překvapivě tato orchidej dobře prosperuje v interiérech i s nižší relativní vzdušnou vlhkostí).

Rostliny ovíjivé

Ovíjivé liány potřebují ke šplhání oporu umožňující uchycení konců prodloužených výhonů. Z těchto důvodů atakují okolní vysazené rostliny, způsobují jejich ohýbání a omezují jejich životní prostor. Nedokáží se uchytit podkladu, a tudíž nekoordinovaně převisají do prostoru. Například pro své výrazné seskupení květů používaný Clerodendrum thomsoniae nelze z těchto důvodů doporučit. Z dalších podobných druhů uveďme Stephanotis floribunda (výrazně vonící bíle květy, vhodnější pro chladnější interiéry), Hoya carnosa (přichytávání ovíjením podporují v nodech narůstající příčepivé kořeny), Dischidia rafflesyana (vhodná kombinace ovíjení a příčepivých kořenů).

Rostliny s listovými úponky

Rostliny podobné naší dobře známé Vitis vinifera se přichytávají pomocí listových či stonkových úponků. Opět není zajištěna dostatečné stabilita na plastových podkladech. Na hrubých materiálech dokáže úponky ukotvit. V realizacích často vídáme Cissus rhombifolia, Cissus antarctica, Cissus discolor, Passiflora edulis a Clematis armandi (vhodné pro místa s vysokou intenzitou světla a nižší teplotou). Tetrastygma voinerianum (robustní, rychle rostoucí révovitá liána, v interiérech může shazovat nejmladší přírůstky). Řešení pro tyto velice tolerantní druhy může zajistit dodatečná konstrukce umožňující uchycení úponků.

Příčepivě přitisklé druhy

Nové výhony druhů z této skupiny svými listy přitiskle kopírují podložku. Kořeny se pevně uchytávají podkladu podobně jako u Hedera helix (v chladných interiérech lze použít barevné kultivary či kultivary Hedera canariensis). Z dalších druhů jmenujme: Ficus pumila, Monstera dubia, Piper ornatum (listy s výrazným barevným ornamentem). Nejvhodnější nosnou konstrukci poskytují samozřejmě savé podklady typu geotextilie, minerálních vat nebo mechových stěn.

Oddenkaté, výběžkaté druhy

Růst těchto rostlin je spíše hnízdovitě převislý, ale strategie rozrůstání pomocí kořenujících odnoží podobné naší Fragaria vesca může zvláště na savých podkladech přinášet zahušťující efekt, rychleji zakrývající nosné médium. Tento jev především spatřujeme u Nephrolepis cordata a Nephrolepis exaltata, Adiantum caudatum. Phlebodium aureum (barevně efektní, ale pozor na robustní listy).

Hnízdovité druhy

Při použití těchto druhů dává jejich kompaktní růst v podobě těsně semknutých listů na silně zkrácené ose stonku stěnám vizuálně pevnou strukturu, jakési těžiště. Příklady: Anthurium hookeri, Begonia rex, Phalaenopis × hybrida (opět dobře prosperující epifytní orchidej, dávající stěnám vzácnou barevnost v dlouho vytrvávajících květech, kořeny se dokážou přichytávat nejen savých kobercových podkladů), z kapradin například Asplenium nidus, z bromélií Vrisea splendens, Tillandsia cyanea.