Téma:

Interiérové zelené stěny
VHODNÁ ROSTLINA = POLOVINA ÚSPĚCHU!

Vývoj technologií silně ovlivňuje zahradnické řemeslo a umožňuje použít rostliny tam, kde to dříve bylo nemyslitelné. Rychle se novým adaptacím učíme. Dokážeme ovlivnit podmínky růstu v jakémkoliv místě jakýmkoliv způsobem. Ale nezapomněli jsme trochu na základní předmět našeho konání? Rostlinu? Vedeni starým pravidlem: správná rostlina pro správné místo? I přes všechny technologie znalost potřeb jednotlivých druhů a jejich růstové strategie umožňuje dlouhodobější udržitelnost, zvláště u zelených stěn, kde rostliny balancují na hranici života.
Inspirace epifytismem v biotopu monzunového tropického lesa. Cardamom Mountains, Kambodža

Umíme zvolit osvětlení ve fotosynteticky aktivní vlnové délce, nastavit správný fotoperiodický čas, vhodnou intenzitu luxů, vybrat zálivkový systém, druh a koncentraci hnojivého roztoku bez nebezpečí zasolení, kvalitně zhotovit hydroizolaci či funkčně sestavit pěstební konstrukci. A přesto přichází zkrácená životnost ruku v ruce s estetickou působností rostlin, nyní běžně v praxi řešená jejich častou výměnou. Přitom použitím vhodného druhu rostlin z hlediska biologických potřeb, typu růstu, intenzity vývoje a velikosti v čase můžeme značně prodloužit okázalost tohoto uměle vytvořeného biotopu.

Sama příroda nám nabízí seznam vyvolených rostlin fyziologicky i morfologicky přizpůsobených růstu na konstrukci. V tropických ekosystémech donutil boj o místo na slunci přizpůsobit se růstu na jiných rostlinách – dřevinách v adaptaci nazývané epifytismus, růstu na skalách (petrofytismus) či šplháním po jakékoliv opoře za podpory různé taktiky přichytávání se. Evolucí si vyvinuly vlastnosti pro přežití, podobné těm potřebným v interiérových stěnách, jako je zvýšená tolerance k světelnému deficitu, výkyvy vodní bilance, minimální potřeba substrátu i živin, orgány k uchytávání či specifické strategie rozrůstání. Znalosti těchto individuálních vlastností můžeme úspěšně aplikovat i v umělých systémech. Pojďme zmínit používané technologie v návaznosti na konkrétní druhy rostlin.

Plošná konstrukce textilního nosiče s využitím technologie šikmých střešních konstrukcí. SOŠ Jarov
Modulární systém plastových kaskádových kontejnerů. ZOO Praha
Epipremnum aureum poleháváním vytlačuje ostatní rostliny, špatně kotví v konstrukci. Copy General, Praha

Typizace technická

Pěstební systémy zelených stěn lze rozdělit do dvou hlavních skupin, a to na pěstební systémy s použitím substrátu a bez použití substrátu. Technologických postupů při výrobě a montáži zelených stěn je celá řada a nejsou předmětem tohoto článku. Pro lepši pochopení souvislostí uvádím alespoň orientační rozdělení na modulární systém a plošné konstrukce.

Modulární systém

Modulární systém umožňuje vytvořit zelenou stěnu pomocí prefabrikovaných prvků, které se zavěšují na nosnou konstrukci připevněnou ke stěně a celoplošně ji pokryjí. Za modulární systém můžeme považovat systém kazetový, kontejnerový, žlabový nebo systém substrátových desek. Výhodou těchto systémů je snadná instalace a možnost následné výměny odumřelých rostlin. V praxi se především používají jednotlivé plastové kontejnery v nasávacím žlabu, truhlíky plastové kaskádovitě zavlažované, minerální vata nebo mechové stěny v zádržném rastru. Plošné konstrukce Vegetační prostředí pro rostliny se skládá z plošných materiálů, do kterých mohou být rostliny vysazovány až po jejich instalaci na stěně a případná výměna rostlin může být komplikovaná z důvodu možného prorůstání kořenů rostlin. Nejčastějšími typy téhle konstrukce jsou textilní systémy bez substrátu, textilní systémy se substrátem a porézní povrchy stěn.

 

Druhová skladba – typizace dle typu růstu

Rostliny popínavě šplhavé

Popínavě šplhavé liány se dostávají za lepším světelným požitkem pnutím a uchytáváním se podkladu pomocí vzdušných kořenů. Odstup od konstrukce a internodia mezi kolínky jsou větší. Výslednicí bývá nedokonalé kotvení k podkladu, polehávání na ostatních rostlinách a kvůli rychlému růstu i vznik konkurenčních vztahů včetně potlačení rostlin s hnízdovitým typem růstu vedoucím až k úhynu. Zvláště u robustních druhů jako je Monstera deliciosa vzniká toto nebezpečí brzy. První dojem může vypadat zapojeně, ale při rozhrnutí „porostového závoje“ zejí spodní osazovací pozice (kapsy) prázdnotou. Tento typ rostlin méně vyhovuje kontejnerovým a truhlíkovým systémům, neboť se kořeny špatně uchytávají na hladkém plastovém podkladě a časem odpadávají. Textilních rohoží se během krátké doby přichytávají a jsou víceméně stabilní. Jako příklad uvádím tyto běžné taxony: Epipremnum aureum, Philodendron scandens, Philodendron verrucosum (efektní sametové listy na rubu purpurové, řapíky brvité), Monstera deliciosa, Vanilla planifolia (překvapivě tato orchidej dobře prosperuje v interiérech i s nižší relativní vzdušnou vlhkostí).

 

Rostliny ovíjivé

Ovíjivé liány potřebují ke šplhání oporu umožňující uchycení konců prodloužených výhonů. Z těchto důvodů atakují okolní vysazené rostliny, způsobují jejich ohýbání a omezují jejich životní prostor. Nedokáží se uchytit podkladu, a tudíž nekoordinovaně převisají do prostoru. Například pro své výrazné seskupení květů používaný Clerodendrum thomsoniae nelze z těchto důvodů doporučit. Z dalších podobných druhů uveďme Stephanotis floribunda (výrazně vonící bíle květy, vhodnější pro chladnější interiéry), Hoya carnosa (přichytávání ovíjením podporují v nodech narůstající příčepivé kořeny), Dischidia rafflesyana (vhodná kombinace ovíjení a příčepivých kořenů).

 

Rostliny s listovými úponky

Rostliny podobné naší dobře známé Vitis vinifera se přichytávají pomocí listových či stonkových úponků. Opět není zajištěna dostatečné stabilita na plastových podkladech. Na hrubých materiálech dokáže úponky ukotvit. V realizacích často vídáme Cissus rhombifolia, Cissus antarctica, Cissus discolor, Passiflora edulis a Clematis armandi (vhodné pro místa s vysokou intenzitou světla a nižší teplotou). Tetrastygma voinerianum (robustní, rychle rostoucí révovitá liána, v interiérech může shazovat nejmladší přírůstky). Řešení pro tyto velice tolerantní druhy může zajistit dodatečná konstrukce umožňující uchycení úponků.

 

Příčepivě přitisklé druhy

Nové výhony druhů z této skupiny svými listy přitiskle kopírují podložku. Kořeny se pevně uchytávají podkladu podobně jako u Hedera helix (v chladných interiérech lze použít barevné kultivary či kultivary Hedera canariensis). Z dalších druhů jmenujme: Ficus pumila, Monstera dubia, Piper ornatum (listy s výrazným barevným ornamentem). Nejvhodnější nosnou konstrukci poskytují samozřejmě savé podklady typu geotextilie, minerálních vat nebo mechových stěn.

 

Oddenkaté, výběžkaté druhy

Růst těchto rostlin je spíše hnízdovitě převislý, ale strategie rozrůstání pomocí kořenujících odnoží podobné naší Fragaria vesca může zvláště na savých podkladech přinášet zahušťující efekt, rychleji zakrývající nosné médium. Tento jev především spatřujeme u Nephrolepis cordata a Nephrolepis exaltata, Adiantum caudatum. Phlebodium aureum (barevně efektní, ale pozor na robustní listy).

 

Hnízdovité druhy

Při použití těchto druhů dává jejich kompaktní růst v podobě těsně semknutých listů na silně zkrácené ose stonku stěnám vizuálně pevnou strukturu, jakési těžiště. Příklady: Anthurium hookeri, Begonia rex, Phalaenopis × hybrida (opět dobře prosperující epifytní orchidej, dávající stěnám vzácnou barevnost v dlouho vytrvávajících květech, kořeny se dokážou přichytávat nejen savých kobercových podkladů), z kapradin například Asplenium nidus, z bromélií Vrisea splendens, Tillandsia cyanea.

Clerodendrum thomsoniae na podpůrné organické konstrukci. ZOO Praha
Cissus rotundifolia využívá k přichycení úponky, potřebuje vhodnou oporu. ZOO Praha
Ficus sp. na kmeni v monzunovém tropickém lese. Koh Rong, Kambodža
Odnožující a okamžitě kořenující Nephrolepis cordyfolia. SOŠ Jarov

Rostliny kmínkové

Mezi tyto druhy patří většinou dřeviny nebo byliny v krátkém čase vytvářející holý kmínek, tedy jakési nehezké vyholování či „krkatění“. Rychle přerůstají do prostoru, ztrácejí kotvení a vyvracejí se. Z vhodnějších taxonů s menším kmínkem lze doporučit hybridy Anthurium andreanum (dodává barvu v květu od bílé přes růžovou po červenou), Aglaonema comutatum (velice odolný taxon v mnoha odrůdách kresby listu). Z dřevin se používá Codieum variegatum (vlivem špatných světelných či vlhkostních podmínek propadávají listy a rychleji vyholuje), Schefflera arboricola, Dracaena deremensis ‚Compacta‘, Ficus benjamina, Ficus cyatistipula (přirozeně přizpůsobení růstu bez substrátu – epifytně rostoucí škrtiči). Často lze vidět ve výsadbách palmy, které ovšem nejsou přizpůsobeny pseudoepifytnímu růstu ve stěnách. Používaná Chamaedorea elagantisima sice patří mezi ty méně vzrůstné, ale i tak během krátké doby odrůstá a díky nízké vlhkosti (rvv) a napadání sviluškou rychle ztrácí na kráse.

Převislé druhy

Tyto taxony kvůli růstu směrem dolů zakrývají výsadby ve spodních pozicích, proto je nutná regulace řezem či kombinace s kmínkovými druhy. Příklady: Aeschynanthus marmoratus (obzvláště efektní ve vrchních pozicích, při pohledu zespoda – rub listu má barevnou kresbu), Cyrtomium falcatum, Adiantum raddianum, Columnea hirta, Chlorophytum commosum (květní šlahouny s dceřinými rostlinami mohou rychle obsadit prostor, nutno zvážit jejich včasné odstranění).

 

Sukcese

V kategorizaci růstových strategií a přichytávání se podkladu zmiňuji řadu potenciálních problémů, jako jsou expanze, konkurence, robustnost, „vyholování – krkatění“ nebo výhod způsobů kotvení či rozrůstání oddenky. Při volbě správných druhů lze pozorovat, podobně jako na zelených střechách i spontánní vývoj – sukcesi vytvářenou samovýsevem. Zvláště u kapradin použitých na savých textiliích nebo mechových stěnách jsem objevil klíčící spóry druhů Cyrtomium falcatum a Adiantum raddianum.

Do prostoru vyčnívající kroton Codieum variegatum a Anthurium andreanum. Mladá výsadba. Letiště Václava Havla
Asplenium nidus v monzunovém lese s delšími periodami sucha. Phu Quoc, Vietnam
Robustní Phlebodium aureum vytváří stín pro nižší patra stěny. Bratislava, Danube hotel
Mechová stěna se samovýsevem Adiantum raddianum. ZF MENDELU, Lednice

Světlo

Samostatnou kapitolou by mohla být otázka zajištění základního zdroje energie pro fotosyntézu. Zůstaňme ale u rostlin v souvislosti s umístěním ve vhodné vzdálenosti od světelného zdroje. Osvětlení bývá většinou umístěno na stropě nad stěnou… mimo jiné proč by nemohlo být i na bocích? Logicky největší světelný požitek (množství luxů) získávají rostliny ve vrchních řadách a ten pak radikálně klesá v nižších patrech a to i vlivem zastínění nevhodně umístěných robustních rostlin. Měli bychom akceptovat nároky jednotlivých skupin rostlin tak, jak je ovládáme v exteriérech, kde je dělíme v užití pro hluboký či bloudivý stín, plné či částečné slunce a podobně. Kapradiny všeobecně tolerují méně luxů, budou tedy vhodné i do spodní části stěn. Rostou i v přírodě v nižších patrech stromových epifytů, tedy až na výjimky například u rodu Platycerium. Většina lián má širokou toleranční šíři, rostou v domovině od stinné báze kmene až po plně osluněná místa v koruně. Nelze zde specifikovat potřeby každého druhu, ale můžeme alespoň upozornit na přírodní vodítko.

 

Estetika a taktika

Kombinace textur, struktur, barevné listy, (květy nebývají dominantní), princip louky s mozaikou, nebo paleta s ostrůvky… Známé principy platné u trvalkových záhonů platí i v interiérech včetně zelených stěn. Správná strategie v kombinacích typů růstu rychleji zapojí porost. Důležitým estetickým aspektem je právě i pokryvnost a rychlost maskování nosných medií a konstrukcí. Na minimální jednotce plochy lze vytvořit několik vegetačních pater pomocí nejnižšího podrostu v přitisklých příčepivých rostlinách, v mezipatře z popínavě šplhavých a hnízdovitých. Kmínkově rostoucí dřeviny se postarají o pomyslné dřevité patro. I přes sofistikované technické vybavení a dodržení ekologických nároků rostlin je nutné si uvědomit, že kultivujeme rostliny v umělých nepřirozených podmínkách, jaksi na jednotce intenzivní péče. Tento stav není dlouhodobě udržitelný, vyžaduje vysokou odbornou péči a obměny či rekonstrukci dokonce až v řádech jednotek let…ovšem při dodržení všech podmínek růstu a doporučení výše uvedeného.

V Inspiraci 1/2024 najdete

Interiérové zelené stěny
Vhodná rostlina = polovina úspěchu!

Eduard Chvosta

 

Krajinářské úvahy IV.
O ekologické gentrifikaci

Petr Mičola

 

Za profesorem Jiřím Marečkem

Jana Šimečková

 

Aplikace systémů modrozelené infrastruktury v nepříznivých podmínkách městského prostředí

Martin Vysoký

 

Biouhel I.
Co je to biouhel a co umí

Vilém Řiháček

 

Zkušenosti s cibulovinami v městském prostoru

Jaroslav Brůžek

 

Stres při pěstování trávníku

Karek Fučík

 

Perspektiva pěstování okrasných keřů

Martin Vlasák

 

Choroby bobkovišně

Ivana Šafránková

 

Poznatky, výsledky a co dál?
Pěstuj bezpečně – nepodporuj invazní druhy

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Od tohoto autora vybíráme

Další články

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.