Letní péče o trvalkové záhony

Pletí jako základ péče

Letní pletí je jiné než jarní. Půda je prohřátá, rostliny zapojené, konkurence o světlo a vodu silná. Raději plejeme častěji a v menším rozsahu. Malé semenáčky odstraníme rychle, hluboce zakořenělé plevele řešíme cíleně pomocí dlouhých, špičatých ručních nástrojů, vypichováků, lopatek apod. Pokud se jedná o plevele jednoleté, lze je někdy jen ustřihnout těsně při zemi než tahat celý rozrostlý kořenový systém. To samozřejmě v případě, že se jedná o velkou rostlinu, kterou jsme přehlédli a výsledný kráter by udělal více škody než užitku. Záhony, které nejsou mulčované, můžeme rychle vyplít pomocí plecího rámečku či škrabky, která podtrhne mladé plevele u země, nebo těsně pod ní. Pokud tuto pracovní operaci děláme za slunného, teplého dne, nemusíme plevel ani sbírat. Přirozeně zaschne a zmizí v trvalkách. Samozřejmě nesmí obsahovat semena. A nesmíme zapomenout, že některá semena dokážou dozrát velmi rychle, i když nejsou v době sestřihu ještě zralá. U nemulčovaného záhonu také můžeme současně okopávat, kypřit půdu, což pomáhá snižovat odpar vody z nižších vrstev půdy.

V mulčovaných plochách se snažíme půdu, respektive souvislou vrstvu mulče nenarušovat. V přírodně laděných výsadbách je možné tolerovat část spontánní vegetace – ale pouze tehdy, pokud nenarušuje koncepci. To se samozřejmě netýká plevelů jako je svlačec, bršlice, a zejména třtina, pcháč nebo pýr. Ty jsou extrémně rychlé a dokážou záhon nepříjemně ovládnout. Naopak některé pěkně kvetoucí, neagresivní druhy z okolí klidně v rozumné míře ponecháme. Takováto řízená „nepéče“ není rezignace, je to strategie. A ta vyžaduje zkušenost.

Střiháme trvalky

Střih před kvetením, známý jako Chelsea chop, používáme cíleně. Zkrácení o třetinu až polovinu na konci května (tedy v době kdy se koná v Londýně věhlasná zahradnická výstava Chelsea Flower Show, kterou alespoň jednou musí vidět každý zahradník) vede k větvení, kompaktnějšímu růstu a oddálení kvetení. Můžeme ho provádět tak, že u jednotlivých trsů zastřihneme vnější lodyhy o cca třetinu. Tím vytvoříme situaci, kdy po rozvětvení těchto odstřižených částí je trs nižší na okraji a vyšší uprostřed. Následně se tak nerozklesává a prodlužuje se tím i kvetení. Typicky se provádí u Echinacea, Rudbeckia, Phlox paniculata, Aster, Salvia nemorosa, Helenium, Achillea či vysokých rozchodníků.

Nejde o univerzální recept. Nevhodný je tento střih u druhů, které se vůbec nebo neochotně rozvětvují jako jsou u trávy, máky (Papaver orientale), Eremurus a další.

U některých druhů (Salvia nemorosa, Nepeta, Achillea millefolium, Geranium) můžeme provést sestřih pro remontování ještě před úplným odkvětem. Řežeme v době, kdy odkvétá poslední třetina. Rostlina zpravidla reaguje novou násadou květů. Ale pozor – po hlubším řezu vždy následuje zálivka a někdy i lehké přihnojení. Přeci jen odebíráme dost pracně vybudované nadzemní hmoty, kterou musí rostlina znovu nahradit. Velmi dobře regenerují po úplném sestřižení kakosty (Geranium), kontryhel (Alchemilla) a další.

Naopak u druhů, kde druhé kvetení neočekáváme, řešíme střih hlavně z estetických důvodů nebo kvůli prevenci vysemenění. To se týká třeba hvězdnic (Aster), mavuní (Centranthus), kohoutků (Lychnis coronaria) a dalších, kterých nechceme mít na záhonech v dalších letech příliš. Pokud ale chceme ponechat záhon atraktivní i v zimě, je dobré část semeníků ponechat pro zimní efekt. U intenzivnějších záhonů stříháme samozřejmě taky napadené, zasychající nebo nevzhledné části, které nám ve výsadbě vadí nebo nás ruší.

Speciálním střihem je také tvarovací sestřih, který se provádí u oblíbených dřevnatějících středomořských keříků jako je šalvěj lékařská, svatolína a levandule. Střih se u nich provádí hned po odkvětu, často se spojuje se sběrem kvetoucích částí pro další použití. Tímto řezem tvarujeme rostliny do kompaktních tvarů, řežeme zpravidla třetinu, maximálně polovinu výhonu, nikdy ne do starého dřeva.