A zase to listí…
Ve 4. čísle časopisu Inspirace v roce 2022 jsme rozebrali problematiku takzvaných imisí, konkrétně pak situaci, ve které z městských stromů dopadá na soukromý pozemek větší množství listí, květů a nažek- tj. imisí. Obecně se nyní této problematice již věnovat nebudu – kauzy neznalým čtenářům doporučuji zmiňované číslo časopisu s článkem „Máchale, spadlo ti to, asi vítr…“.
Jak již bylo řešeno výše, dne 23. 2. 2023 vydal Nejvyšší soud České republiky rozsudek č. j. 22 Cdo 3552/2021-688 (pod tímto označením si mohou zájemci dohledat jeho úplné znění). V něm zrušil rozsudky jak krajského soudu, tak okresního soudu a sledovaná kauza se tak spolu se závazným právním stanoviskem vrací zpátky „na začátek“.
Hned zkraje je třeba říct, že ačkoliv se jedná o zrušující rozsudek, většina závěrů nižších soudů obstála. Ve shodě s nižšími soudy tak Nejvyšší soud zopakoval, že pokud zákon a rozhodovací praxe hovoří o zákazu obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, má na mysli jak poměry místní, tak poměry druhové (například při obtěžování provozem restaurace se přihlíží jak k poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Soud tak má vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující. Jinak řečeno, při zkoumání místních poměrů jde o poměry existující v daném místě, při zkoumání druhových poměrů pak musejí zohlednit druh pozemku, na který imise dopadají. Zohlednění druhu stromu je pak kritériem pomocným, nikoliv však rozhodujícím.
Rovněž uvedl, že není rozhodující, zda imise v době koupě pozemku již existovaly, anebo jejich vznik bylo možné předpokládat. Pro posouzení důvodnosti žaloby je naopak rozhodující, v jakém množství tyto imise na pozemek vnikají (zda je toto množství již nepřiměřené místním poměrům), a zda jej podstatně omezují v obvyklém užívání pozemku.
Naopak Nejvyšší soud nesouhlasil s tím, že odvolací soud zvolil jako kritérium pro stanovení míry imisí přiměřené místním poměrům frekvenci úklidu, kdy frekvenci těchto úklidů navíc stanovil bez dostatečných podkladů ve spise. Za vhodnější kritérium soud naopak považoval „objemové“ kritérium, které je lépe objektivně zjistitelné. Ostatně o „kvalitě“ úklidu se v této věci vedou též soudní spory. Například tak může být posuzováno množství shrabaného listí, nažek, případně větví z pozemku žalobců za určitou dobu od posledního úklidu, a to např. počtem naplněných pytlů, kontejnerů či jiných nádob ve srovnání s jinými obdobnými lokalitami ve městě. V této souvislosti soud dále uvedl, že rozsudkem nelze uložit povinnost k „odklízení listí dle stanoveného harmonogramu“. Místo toho měl stanovit povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce nad konkrétně stanovenou míru. V tomto, do značné míry výjimečném případě, pak připustil i možnost finanční kompenzace, byť s ní zákon výslovně nepočítá.
Šéfe, a na IČO by to dělat nešlo? Aneb, co je to ten „švarcsystém“
V běžné mluvě se s tímto pojmem setkala asi většina z čtenářů Inspirace. Tu a tam novinové titulky informují o „raziích a honu na švarcsystém“ a v poslední době na toto téma přišlo do redakce i několik dotazů. Aby taky ne, sankcí za umožnění výkonu nelegální práce, kam tento termín řadíme, je pro právnickou osobu až 10 000 000 Kč, s minimální hranicí 50 000 Kč, přitom se často zapomíná, že sankcionována bývá i daná OSVČ, která takovou práci vykonává a to s horní hranicí až 100 000 Kč.
Kdy a proč vlastně?
Za modelový příklad si zvolme třeba společnost poskytující návrhy a realizace zahrad. Tato bude poptávat krajinářského architekta, který by pro ni vytvářel třeba plány a vizualizace pro jednotlivé klienty. Nebo třeba případ města, které poptává „hrabání a úklid spadeného listí“?
V zásadě se nabízí dvě možnosti, jak spolu mohou dané subjekty spolupracovat a to buď formou klasické pracovní smlouvy – tj. zaměstnanec vykonávající tzv. závislou práci, nebo „na IČO“ a to například kombinací rámcových smluv a následně dílčích smluv o dílo, smlouvou o spolupráci, poskytnutí služeb apod. – její název přitom není rozhodující, podstatný je vždy obsah.
Výhody „spolupráce na IČO“ spočívají jak ve finanční sféře (neplatí se odvody pojistného na sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, není zde nárok na dovolenou, ale také náklady na školení BOZP a další), tak i ve flexibilitě závazku, neboť možnosti jeho ukončení jsou značně jednoduší. Zaměstnanci (pro které je tato varianta obecně méně výhodná) na ni často přistupují leckdy i dobrovolně s ohledem na většinou nabízené vyšší finanční ohodnocení, někdy ale zkrátka nemají na výběr. Mnohdy si také neuvědomují, že jako zaměstnanci odpovídají za případně způsobenou škodu pouze do určitého limitu (typicky čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku – k tomu viz § 257 a následující zákoníku práce); kdy tento limit pro OSVČ neplatí, navíc po ni lze vyžadovat i ušlý zisk. Rovněž nejsou výjimečné situace, kdy dotyčný pracovník onemocní před termínem odevzdání práce, zaměstnance za to nelze samozřejmě nijak trestat, nemoc však OSVČ nezbavuje povinnosti k poskytnutí sjednaného plnění.
Volná ruka při výběru z těchto variant zde však nefunguje. Zákoník práce v § 3 uvádí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, kterým se rozumí pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, (tj. DPP a DPČ).
Otázkou tedy je, co je a není ona „závislá práce“. Definici nalezneme v § 2 zákoníku práce – práce, která je vykonávána 1) ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, 2) jménem zaměstnavatele, 3) podle pokynů zaměstnavatele a 4) zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Zákon dále říká, že závislá práce „musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě“ – to již však není součástí definice (zde platí pouze 4 výše uvedené prvky), ale jde o podmínky výkonu.
Samotná definice je v praxi poměrně problematická – na což upozorňuje celá řada odborníků. Není totiž vyloučeno, že dané místo může být při jistých dílčích změnách obsazeno jak zaměstnancem, tak živnostníkem. Pro praxi a zjednodušení je vhodné se obecně zaměřit na charakteristické rysy „závislé práce“ a porovnat je s podnikatelskou činností:
- Existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti, nebo jde spíše o rovnocenné obchodní partnery?
- Kdo zajišťuje prostory, vybavení, materiál, software, pracovní pomůcky?
- Jedná se o dlouhodobý a soustavný vztah?
- Řídí vztah zaměstnavatel/objednatel – například skrze evidenci docházky, rozvržení pracovní doby, dodržování pracovního řádu, dílčí pokyny?
- Jak je kalkulována odměna? Za hodinu práce nebo dle odvedené práce? Kolikrát v měsíci je vyplácena?
- Vystupuje daná osoba svým jménem? Jak vypadá emailová adresa, vizitka apod.?
- Jak vypadá hierarchie ve společnosti a systematické zařazení zaměstnance/živnostníka?
- Lze se nechat zastoupit?
- Existuje zákaz výkonu práce pro jiného zaměstnavatele/objednatele?
Posouzení, zda jde o zastřené právní jednání, a tudíž zda se jedná o výkon závislé práce, bude vždy záviset od individuálního konkrétního případu. Mnohé výše uvedené prvky totiž mohou být dány samotným charakterem práce. Pro posouzení je proto třeba komplexně zhodnotit všechny znaky a podmínky, za nichž je práce konána.
Rozdíl mezi „interním“ zaměstnancem a „externím“ živnostníkem – například architektem tak může spočívat i v detailu. Kupříkladu dle judikatury nejde o švarcsystém, když externí účetní sice pracuje v prostorách odběratelské společnosti, na jejím počítači a vybavení – typické znaky pro výkon závislé práce, ale vedle toho má své vlastní klienty, kterým též fakturuje (viz rozsudek ze dne 31. 8. 2003, sp. zn.: ÚS 69/03).
Upozornění: Tento článek je pouze informačního charakteru a nenahrazuje konzultaci s advokátem. Nejde o poskytování právních služeb ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
