Téma:

Venkovská zahrada zahradníků

Zahradu jsme do soutěže přihlásili, protože jsme chtěli zachytit prchavý okamžik, zachytit tu poslední chvíli v ní, zakonzervovat si ji sami pro sebe v bodě zlomu. A taky proto, že si to zasloužila, i bez našeho přičinění. Prožili jsme zde roky silné, plné krásy, emocí, ale také dřiny, každý kout nám před očima rozehrává film našich pestrých vzpomínek.  Starý dům jsme opravili a vdechli mu opět život, zahradu probudili ze snu. Vzniklo místo, které nám vrostlo do srdce. Přesto jsme ho po třinácti letech s rozvahou a dobrovolně opustili. Byla to pro nás oáza klidu a krásy, rodinné hnízdo, s nádhernou krajinou za zády.

Zlatá medaile v soutěži Zahrada roku 2016

Dílo: Zahrada „U PÁLKUJÍCÍ KOČKY“, Horní Vidím

Autorka projektu: Ing. Markéta Pešičková

Zhotovitel: GARPEN zahradnická s.r.o.

Před patnácti lety se zkřížila moje životní dráha s manželem. Před čtrnácti lety jsme hledali místo pro život. Chtěli jsme bydlet v krajině, v prostoru, kde lze vychovávat děti. Při posuzování poměru „cena – výkon“ jsme se dostali do romantické Vidimi. Čekalo tam na nás několik krásných či alespoň „potentních“ objektů a velká zahrada, vše s příslibem, s hodnotou, vnitřním nábojem. Stav domů i zahrady byl sice zanedbaný, byla to již několik let neužívaná chalupa, ale měla silné kouzlo. Poctivé stavby, kamenné zdi, řada starých vzrostlých stromů na správných místech, s výjimečným výrazem. Zamilovali jsme se, statek jsme zakoupili a zahnízdili se. 

Hned první víkend jsme nastartovali motorovou pilu a vykáceli chalupářský balast – byly zde typické sběratelské koutky: skupiny borovic, jedlí a stříbrný smrk, vše paradoxně opravdu excelentní exempláře, které však na takovém místě neměli co dělat. Venkovskou zahradu spíš zabíjely, než zkrášlovaly. Kácet jsme museli začít hned, abychom si nezvykli. Padl smrk a borovice, jedle jsme postupně „spotřebovali“ na vánoční stromky. Následující rok jsme spíš pleli a čekali, co kde vyraší, čím nás zahrada překvapí, jak budou plodit stromy v sadu. Všechny „použitelné“ stromy, keře a trvalky (rozuměj hodící se do venkovské zahrady) jsme zachovali, potřebné přesadili a vše opečovávali. 

Zahrada se přirozeně dělí na dvůr a sad, které odděluje je stodola. Dvůr jsme pojali jako obytný, okrasný, vybudovali jsme zde koupací jezero. Jeho současná podoba je už třetí verzí. Předcházející podoby a způsoby řešení nás neuspokojovaly. Poslední a současné jezírko je už naším produktem. Naše potřeba po koupání v biologicky čištěné vodě se přetavila  do  manželovy nové specializace –  profesionální tvorby koupacích biotopů.

Kostra obou částí zahrady je tvořena původními vzrostlými stromy. Příchozí na dvoře vítá malebná pokroucená třešeň – nevěsta, každé jaro obalená bílým závojem květů, v červnu láká úžasnými plody, v létě chladí, na podzim se rdí a v zimě tančí ve větru (je opravdu bizarní). U stodoly dominuje jabloň se skvělými jablky (Matčino), po její pravici se nachází dvojice vzrostlých tisů, vytvářející potřebnou clonu nežádoucím pohledům. Kostru jsme doplnili vzrostlou vícekmennou lípou srdčitou, abychom uzavřeli pohled do středu dvora z patra sousedního domu, v němž se začal budovat nový byt. Tímto doplněním se zahrada uzavřela do zelené náruče – i přes její polohu v centru obce jsou zde dvory tradičně odděleny navzájem vysokými  zdmi a plnými dřevěnými ploty, vytvářejícími dokonalé soukromí a intimitu. Tyto hranice jsme na našem dvoře ještě doplnili výsadbami keřů a trvalek a vytvořili tak zelenou a kvetoucí oázu kvetoucí téměř celý rok. Ještě v zimě se začne vylupovat trs velkokvětých sněženek, které jsme „zdědili“ po chalupářích. Hned po nich se probouzí čemeřice, talovín a pak  z trávníku vykouknou krokusy, po nich další cibuloviny: tulipány, narcisy. Další velkou kvetoucí vlnu představuje souzvuk řebčíků, pryšců, pomněnek, modřenců. Následuje vlna založená na růžích a šantách, ve středu zahrady vévodí směs vlčího bobu na pozadí kaliny japonské. V létě vedou hortenzie, které jsou v zahradě zastoupeny opravdu hojně a v mnoha druzích a kultivarech. V mezičase nakvétají kosatce, denivky, ostrožky, plaménky oměje, záplavy mavuní, sadec, sasanky, gaury. Růže a hortenzie vytrvají až do podzimu a prvních mrazíků, doplněné záplavami drobných aster, přelom roku zpestří kalina bodnandská.

Sad je opět postaven na původních dřevinách – „zbylých“ šesti z celkových sedmi úžasných tančících (bizarně rostlých) třešní, které dozrávají postupně od začátku června do konce července, a třech velkých ořešácích. Prostor mezi nimi jsme víceméně omladili, původní jabloně nám sice nadělily zásoby lahodného moštu, ale jablka k jídlu a skladování příliš vhodná nebyla. Dnes se nové stromy ohýbají pod záplavami jablek, švestek, hrušek, rynglí… Těsně za stodolou jsme také založili kuchyňskou zahradu, ke zdi stodoly se přimyká modrý skleník a před ním se rozkládají pravidelné vyvýšené záhony tvořené kamennými zídkami. Scénu doplňuje menší vinice, linie keřových borůvek, malin, angreštů a rybízů. Na dvoře manžel také se svými „chlapy“ vlastnoručně postavil dubovou pergolu, která se po vybudování jezera stala de facto „ostrovní“ stavbou, v níž jsme v létě spávali pod hvězdami, které jsou tam díky absenci světelného smogu téměř na dosah ruky. Dále zde tito „chlapi“ vybudovali  pod vzrostlými tisy pro naše dcery herní koutek s domečkem z akátových kulatin, vytvořili také sochy koní, kteří se dnes „pasou“ v sadu. Součástí herních aktivit bylo půlměsícové pískoviště kolem rozeklaného pařezu, přezdívaného díky jeho vzhledu kachna, na který děti stále lezly. Dnes jsou dcery již velké, půlměsíc je bez písku a modrá se levandulemi. 

Pohled poroty

Tato zahrada i dům je ve full HD kvalitě obytného prostoru. Bydlí tady zahradníci a to je vidět na každém kroku. Sotva vstoupíte, osloví vás modrá barva okenic a dveří a s ní jakýsi závan jižní Francie, horka a sucha a všeho co k tomu patří, ale není to tak. Tato zahrada je typicky česká, v prostředí malé vesnice, kterou si možná majitelé vysnili, že tady bude ráj srdce. Zřejmě nebyl, ale to do tohoto hodnocení nepatří. Uspořádání celého pozemku je klasické. Dům fasádou do ulice, obytná zahrada, stodola a za ní velký sad se vším, co k takovému sadu patří. Obytná část navazuje na dům a je jako vystřižena z časopisu, nad kterým by mnohý čtenář zaplesal. Kromě trávníku je ústředním motivem koupací jezírko, je obdélníkové a sezení u vody evokuje plovoucí vor. Kdyby netonul v zeleni, byl by dojem dokonalý. Na obyčejném přístřešku a palubě je kouzelné šedé dřevo bez nátěru. Velmi citlivě je přistoupeno k zeleni. Mezi domem a bazénem je stará třešeň a pod ní nedbalé výsadby podrostu. Západní část lemuje mohutný záhon se starým tisem a trávník, který všechno spojuje, běží přes stodolu do ovocné části.

Petr Mičola

Zahrada těží ze základu daného historií, mimořádně vydařeným okolím a architekturou. Perfektně zrekonstruovaná a atraktivní usedlost je postupně se vkusem, citem, znalostmi a zkušenostmi doplněna zahradními úpravami. Upravený prostor před domem, průchod podél domu, dlažby, střízlivě a sympaticky přistíněné patio, květníky s hortenziemi, propojení s obytnou částí domu, kyklopská terasa z rozřezaných kmenů, příjemný nábytek, průhled na okno sousedního statku, labyrint sloupoví končící v otevřené místnosti s venkovním grilem a lehátkem. Krásně provedené koupací jezírko je i skvěle provedené truhlářské dílo. Vše krásně navazuje a zdánlivě nekončí. Mohlo by se zdát, že je tu toho opravdu hodně, což by na jiné zahradě bylo, ale tady to funguje, zřejmě díky velkorysému způsobu, jakým se vše prolíná. Zahrada nabízí intenzivní krásu, ale také možnost si od té krásy odpočinout. Splňuje moje představy o obytné zahradě rodinného venkovského sídla s množstvím květin k řezu, zeleniny, ovoce, příležitostí uspořádat oslavy, schopností vstřebat různé domácí práce typu řezání dřeva, sušení sena. . . Není svázána přísnými schématy a má schopnost tolerovat chyby a nedokonalosti.

Vít Beran

Autor článku

Markéta Pešičková

Markéta Pešičková

Autorizovaná krajinářská architektka, spoluzakladatelka ateliéru Pro-luka, který vznikl v roce 2005 jako platforma, časoprostorová nika, ve které se „potkávají“ kolegové za účelem tvorby prostoru. Jak jde čas, tak se kolegové vzájemně střídají a prolínají – v závislosti na životních cyklech a etapách, ve kterých se nacházejí, v závislosti na tématech práce, která přichází. Specializací ateliéru je veřejný prostor a krajina, prostor, který vzájemně sdílíme, v němž žijeme, pracujeme, pohybujeme se a trávíme volný čas a chceme, aby nám v něm bylo společně dobře. Rádi se věnují též tématům s historickou tématikou.
Další články autora

Od tohoto autora vybíráme

Venkovská zahrada zahradníků

Zahradu jsme do soutěže přihlásili, protože jsme chtěli zachytit prchavý okamžik, zachytit tu poslední chvíli v ní, zakonzervovat si ji sami pro sebe v bodě zlomu. A taky proto, že si to zasloužila, i bez našeho přičinění. Prožili jsme zde roky silné, plné krásy, emocí, ale také dřiny, každý kout nám před očima rozehrává film našich pestrých vzpomínek. 
Starý dům jsme opravili a vdechli mu opět život, zahradu probudili ze snu. Vzniklo místo, které nám vrostlo do srdce. Přesto jsme ho po třinácti letech s rozvahou a dobrovolně opustili. Byla to pro nás oáza klidu a krásy, rodinné hnízdo, s nádhernou krajinou za zády.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.

objednat