Téma:

Studenti pomohli s obnovou zeleně po tornádu. I díky Lipové ratolesti jich v oboru přibývá

Týmy středních zahradnických škol musely na konci září v Hodoníně upravit během tří dnů největší plochu v historii soutěže Lipová ratolest, každý čtyřčlenný tým téměř 150 metrů čtverečních. Soutěžící nezastavily kroupy, déšť ani bláto. Putovní cenu dřevěného ježka vybojovali mladí zahradníci z Ostravy. Soutěž Lipová ratolest už třináct let pomáhá k větší prestiži celého oboru, jehož důležitost rezonuje i ve společnosti, což podle většiny ředitelů středních škol stojí za rostoucím zájmem mladých lidí o učňovské i maturitní zahradnické obory.

Mohutné stromy vyvrácené i s kořeny. Bytové domy bez střech, prasklé fasády domů, vysklená okna. Tak vypadala hodonínská čtvrť Bažantnice 24. června loňského roku, kdy se tudy prohnalo tornádo. Stopy sice příroda zametá pomalu, přesto je dnes většina nejviditelnějších škod odstraněná a v jednom ze zákoutí ulice U Červených domků, kolem níž živel řádil nejsilněji, září čerstvě rozmístěný štěrk a z něj vykukují fialově kvetoucí hvězdnice. Prostor před pěti bytovkami zvelebily čtyřčlenné studentské týmy z deseti středních zahradnických škol během 13. ročníku soutěže Lipová ratolest pořádané Svazem zakládání a údržby zeleně. „Jde spíš o polosoukromé prostranství z jedné strany lemované bytovými domy a z druhé plotem a soukromým areálem. Prostor je komorní a využívají ho hlavně obyvatelé okolních domů. Jsme rádi, že jsme mohli proměnit právě tuto část města, protože bychom ji stejně museli upravovat,“ vysvětlil starosta Hodonína Libor Střecha.

S přípravami začali na jihu Moravy už loni na podzim. Projekt, který navazuje i na koncepci přilehlého lesoparku, vedení města plánovalo komunitně s obyvateli. Na jejich přání přibyly za domy třeba ovocné stromy – jabloně, hrušně a hlohy. Charakter místa potom projektanti z ateliéru Per partes podpořili travnatými a odpočinkovými plochami lemovanými živým plotem a květinovými záhony s takovými druhy trvalek nebo travin, které snesou klimatické extrémy jižní Moravy. Před nástupem studentů pracovníci technických služeb odstranili nebezpečné dřeviny a starý mobiliář, obroubili chodník novými obrubníky a terén upravili tak, aby byl připravený na dláždění nebo výsadbu. Dodavatelská firma usadila dřevěné prolézačky, pískoviště, terasu a pergoly s místem pro piknik. Soutěž pro studenty a učně středních zahradnických škol mohla začít.

Zkušenosti zahradnické i sociální

„Fyzicky bylo nejnáročnější položit trávník, ale ten mě zároveň bavil ze všeho nejvíc.“ Nebo: „Nejtěžší, a tím myslím psychicky, bylo domluvit se s porotci.“ A další názor. „Nejtěžší na soutěži bylo překonat opravdu kruté povětrnostní podmínky. Deštivé dny, kdy nechyběly ani kroupy, způsobily, že jsme se vozili na blátě.“ To je jen pár vět, kterými kapitáni a kapitánky oceněných týmů hodnotili hodonínské klání. Položit museli 130 m2 kobercového trávníku, dalších 5 m2 vydláždit kombinací žulových kostek a odseků, vysadit čtrnáctimetrový habrový živý plot a založit trvalkový záhon na ploše 10 m2. Do vydlážděných ploch museli osadit lavičky či stoly, do trávníků položit betonové nášlapy.

„Na části pozemku jsme objevili starý betonový základ, který jsme museli rozbít a odstranit. Byl to velký handicap a ztratili jsme tím každý den spoustu času. Proto se naše práce dost opozdila a stanovený limit jsme třetí den ke konci jen tak tak dodrželi,“ vzpomenul kapitán bronzového týmu ze Střední zahradnické školy Rajhrad Jiří Jelínek. Jeho vyzyvatel z České zahradnické akademie v Mělníku Václav Groušl byl zase překvapený z rozlohy pozemku a rozsahu prací. „Pozemek byl do špatného tvaru, což se odrazilo na pokládání a zařezávání travních koberců. Za všechny ve svém týmu mohu říct, že jsme něco podobného dělali poprvé v životě,“ shrnul vedoucí družstva. Tým ze Střední odborné školy Jarov zase udivovaly některé neshody mezi projektem a doporučeními porotců. „Většinu změn či nejasností jsme řešili se studenty okamžitě na místě, proto jsme zde vykonávali autorský dozor“, vysvětlil Daniel Matějka, jeden z autorů projektu,“ a dodal, že porotci zastávali úlohu technického dozoru investora a společně s projektanty řešili případně odchylky od projektu, způsobené například změnou použitého materiálu, který obstarávalo město Hodonín. „Mně osobně tato zkušenost změnila tak, že se nesmím bát říct vlastní názor, a musím se obrnit proti lidem, se kterými je těžká domluva,“ přidala další vklad do osobnostního rozvoje kapitánka Michaela Opluštilová. Právě reálnost situace je ale podle vyučujících největším přínosem soutěže. „Vše se odehrává za předpokládaných, ale i nepředpokládatelných skutečností, které se během realizace objevují. Soutěžící tak poznají, jak pestrý a mnohdy i improvizační náš obor musí být, a že se v něm objevují stále nové výzvy,“ pochválil Michal Richter, vedoucí odborných předmětů na Střední zahradnické škole v Ostravě.

Každé družstvo muselo založit trvalkový záhon.

Jak se s výzvami studenti prali, sledovala po celé tři dny odborná porota. Zástupci investora, tedy města, projekčního ateliéru a členských firem pořádajícího svazu posuzovali kromě kvality odvedené práce také její organizaci nebo bezpečnost. A zaměřili se i na to, jak mezi sebou mladí zahradníci komunikují. Ať už v rámci vlastního týmu nebo směrem k těm ostatním. Právě socializaci, v pozitivním i negativním slova smyslu, totiž samotní soutěžící často označují jako další přínos Lipové ratolesti. „Vzájemná komunikace mezi ostatními týmy byla skvělá, dokázali jsme spolupracovat a domluvit se. A to i při vzájemné spolupráci při navazujících činnostech, kdy na jednom pozemku mělo svoje úkoly více družstev,“ vyzdvihl rajhradský kapitán. „Líbilo se mi, že jsme byli opravdu tým, který dokázal spolupracovat. Bohužel spolupráce mezi týmy nebyla tak růžová, jak jsem si ji představovala,“ oponovala za SOŠ Jarov Kateřina Andrlíková.

Po sérii přeměření, kontrol s vodováhou a sečtení všech bodovaných kategorií bylo jasné, že se putovní cena v podobě dřevěného ježka s vlajkou Hodonína minimálně na rok přestěhuje do Ostravy. „Z takových výsledků žáků máme obrovskou radost. Dobrá i horší umístění v soutěží jsou nejen odrazem práce odborných pedagogů, ale i přítomností manuálně zručných a pro obor nadšených žáků, které máme na škole k dispozici. Každý ročník ale takový není,“ zhodnotil za ostravské pedagogy Michal Richter.

Dláždění z žulových kostek a odseků

Prestiž i lákadlo

Na dělených medailových stupních ale letos skončilo celkem šest týmů z pěti různých škol. Jejich ředitelé Lipovou ratolest označují jako reklamu na obor. Vždyť jde o jedinou soutěž pro zahradníky-krajináře u nás. Její výsledky se navíc stávají trvalou součástí městských venkovních ploch. „Ač máme rozsáhlé pozemky pro praxi ve škole a děláme realizace zahrad, i tak je Lipovka komplexním dílem od projektu po realizaci všech sadovnických prvků. A pak zkušenost s realitou zakázky, která čeká studenty po škole, je výborná,“ zmínil Eduard Chvosta, zástupce ředitele SOŠ Jarov pro odborný výcvik zahradnických oborů. „Při závěrečném hodnocení komisí studenti kriticky posoudí kvalitu a množství vlastní odvedené práce a mají možnost srovnat svoje schopnosti s žáky ostatních škol. To je pro jejich další motivaci v oboru velmi cenné,“ pochválil zase Michal Kňažík, který vede Střední zahradnickou školu v Rajhradě.

O prestiži soutěže svědčí i skutečnost, že žáci ve školách bojují o samotnou možnost stát se členem pomyslné školní reprezentace. V mělnické akademii dokonce při dnech otevřených dveří učitelé předávají ocenění před zraky studentů prvních a druhých ročníků, aby je motivovali k dalšímu studiu a tím i k účasti v Lipové ratolesti. Výsledky navíc ukazují i to, nakolik jsou pedagogové schopní předat svoji odbornost, proto je školy často využívají při lákání nových uchazečů. „Výsledkem této smysluplné činnosti je vytváření nových hodnot, v tomto případě zkrášlení a zkulturnění krajiny, kterou ocení zejména obyvatelé, kteří v ní žijí,“ zmínil jeden z argumentů pro potenciální studenty rajhradský ředitel Kňažík. „Novým uchazečům soutěž prezentujeme na dnech otevřených dveří a ukazujeme na tom možnost získávání zkušeností mimo školu a možný profesní rozvoj studentů. Rodiče to velice oceňují,“ dodala ředitelka České zahradnické akademie Mělník Anna Richterová.

Díky vývoji demografické křivky, tedy nástupu silných ročníků ze základních škol na ty střední, teď ředitelé o uchazeče po dřívějších hubenějších letech nouzi nemají. Až na ostravskou střední školu, kde je zájem o zahradnické obory v posledních letech setrvalý se zhruba 2030 novými studenty ročně, mluví ředitelé o boomu zahradnických oborů. Za rostoucím zájmem je podle nich větší prestiž a potřebnost absolventů. „Společnost cítí stále větší význam kvalitní zeleně pro člověka, a to bez profesionálních zahradníků nelze uskutečnit,“ vysvětlil Eduard Chvosta a zároveň dodal, že nyní v pražské střední škole nejsou schopní ani všem uchazečům vyhovět. Historicky největší počet žáků do prvních ročníků přijali na začátku probíhajícího školního roku v Rajhradě. „Do učňovského oboru Zahradník bylo přijato 60 uchazečů, do čtyřletého maturitního oboru Zahradnictví nastoupilo 32 zájemců a na dvouletém nástavbovém studiu zahradnictví studuje v prvním ročníku 20 žáků. Ve stejné rovině se pohybuje i zájem o naše další přírodovědné obory,“ vypočítal ředitel Marek Kňažík. A jeho slova potvrzuje i Anna Richterová, která za pozitivním trendem vidí i úspěšnou marketingovou komunikaci s uchazeči. „Pořádáme aktivity pro druhý stupeň základních škol, účastníme se odborných soutěží, organizujeme kurzy, akce pro veřejnost, pečujeme o profily na sociálních sítích,“ vyjmenovala ředitelka.

Řez stromů před výsadbou je nutné zkonzultovat s odbornou porotou.

Dobré příklady táhnou

Lipová ratolest ale nemusí sloužit jen jako lákadlo pro děti, které zatím nemají jasno o svém budoucím zaměření. Důležitá je i pro upevnění entuziasmu stávajících zahradnických studentů a učňů. Soutěží mladých zahradníků jich prošlo během třinácti ročníků okolo 500. Kolik z nich v oboru setrvává Svaz zakládání a údržby zeleně neví. Z ankety dvacítky vybraných účastníků, kterou uspořádal v říjnu 2020, ale vyplynulo, že až na jedinou výjimku všichni v oboru pokračují. Ať už jako vysokoškolští studenti nebo pracovníci či podnikatelé v oboru. Teď – o další dva roky později – jsme oslovili tři z nich. Dva, kteří odpověděli, jsou se zahradnictvím pořád spojení. „Založil jsem firmu Sadba rostlin s.r.o., která zajištuje obchod a distribuci rostlin. Dodáváme pěstitelský materiál profesionálním produkčním podnikům v České republice,“ vysvětlil svůj vývoj Jakub Nguyen, který v litomyšlském týmu získal stříbro v teprve druhém ročníku soutěže v Brně. Rád na ni vzpomíná kvůli novým kontaktům i porovnání dovedností s jinými studenty, které ho motivovalo k dalšímu rozvoji. „Množství praktických dovedností a zkušeností je to, co po ukončení studia určuje hodnotu absolventa na trhu práce,“ zmínil vlastní zkušenost.

Nové odborné a praktické zkušenosti vyzdvihl také Jan Rotter, který rovněž v dresu Střední zahradnické školy v Litomyšli proměnil se svým týmem tři účasti na Lipové ratolesti hned ve dvě vítězství. „Naučil jsem se reagovat na problémy které se mohou vyskytnout během realizací zakázek, případně umět se přizpůsobit konkrétní situaci. Pracovat s projektovou dokumentací, umět komunikovat vzájemně mezi týmy nebo si zorganizovat pracovní postupy, abych všechno stihl do řádného termínu,“ vypočítal Rotter, jehož firma se věnuje hlavně realizacím a údržbě soukromých zahrad.

Odborná porota v akci: zleva David Mičan, Michal Pytlík, Karel Fučík.

Oboustranně výhodná

Právě tým Jana Rottera zvítězil i v roce 2018, kdy mladí zahradníci upravovali předzahrádky u činžovních domů v ulici Nerudova v Kyjově na Hodonínsku. Vstupy do domů částečně odclonili od frekventované silnice živým plotem z habrů a doplnili je o zpevněné plochy z kamenné kostky, kde si dnes lidé ukládají kola do stojanů nebo posedávají na lavičkách. „Původní zeleň byla přerostlá, v celé délce ulice nedržela jednotný koncept. To se díky práci mladých zahradníků změnilo. Vhodně zvolenou strukturou zeleně a vkusným mobiliářem ulice krásně prokoukla. I díky nainstalovaným panelům s verši Jana Nerudy se stala výjimečnou,“ chválí projekt s odstupem čtyř let starosta města František Lukl. Jedinou komplikaci podle něj přinesl dubnový termín klání, protože travnaté pásy v nadcházejících teplých měsících prosychaly, a do zálivky se museli intenzivně zapojit i dobrovolní hasiči.

Až na výjimky pozitivní ohlasy přicházely v minulosti od všech jedenácti samospráv, kde se zatím mladí zahradníci utkali. Od nejzápadnější Plzně až po nejvýchodnější Krnov. Přesto je pro organizátory stále těžké starosty o výhodách zahradnické soutěže přesvědčovat. František Lukl, který kromě kyjovské radnice vede i Svaz měst a obcí, zapojení do Lipové ratolesti starostům doporučuje. „V projektu se snoubí kreativita mladých lidí s možností poskytnout jim velmi zajímavou praxi při jejich studiu. Pro samosprávy je to pak možnost ušetřit nemalé peníze za odvedenou práci. Projekt je zajímavý i z hlediska mediálního dosahu a je tak dobrou vizitkou města či obce,“ vyjmenoval pozitiva Lukl. A potvrzují to i čerstvé reakce z Hodonína. „Vesměs byly pozitivní. Prostor aktivně využívají děti i dospělí, takže výsledek hodnotím velmi dobře. Výhodou je, že proměna tohoto zákoutí v krásné místo proběhla velmi rychle. Věřím, že ho budou využívat nejen obyvatelé přilehlých ulic, ale i lidé z širokého okolí,“ zhodnotil dva měsíce po skončení soutěže starosta Libor Střecha.

Kontrola živého plotu z habrů, v pozadí je vidět již téměř dokončená soutěžní plocha.

Výsledky ročníku 2022

Zlatá medaile: Střední zahradnická škola, Ostrava, p.o., Adam Slovák, Jakub Křivánek, Veronika Harazimová, Antonín Gavron

Stříbrná medaile: Česká zahradnická akademie Mělník střední škola a vyšší odborná škola, příspěvková organizace, Václav Groušl, Jaroslav Kalinič, Vojtěch Jan Spilka, Markéta Kulichová

Bronzová medaile (na bodové hodnocení pro bronzovou medaili dosáhla čtyři družstva):

Střední škola zahradnická Kopidlno – Jakub Hanuš, David Hurt, Jana Lambertová, Markéta Krejčová, Střední odborná škola Jarov družstvo I. i II. – Kateřina Andrlíková, Sebastian Hloušek, Michaela Opluštilová, Matěj Louženský a Filip Havelka, Adam Štaud, Lucie Švarcová, Lucie Zrcková, Střední zahradnická škola Rajhrad – Vojtěch Nevyjel, Jiří Jelínek, Lukáš Gärtner, Radim Martinovský

Vítězné družstvo se starostou Hodonína Liborem Střechou
Oceněná družstva

V Inspiraci 4/2022 dále najdete

ZAHRADA ROKU 2022

Přehlídka děl oceněných v soutěži Zahrada roku 2022


JAKÁ JMÉNA TRVALEK POUŽÍVAT

Adam Baroš

 

ŠKŮDCI ZIMOSTRÁZU

Ivana Šafránková

 

ZELEŇ V NÁDOBÁCH
Zakládání a péče o zeleň nejčastější nedostatky a omyly – díl 7.

Lukáš Štefl
Tatiana Kuťková

 

JAK DOSTAT LIDI MEZI POLE aneb s člověkem vstoupí do krajiny biodiverzita

Petr Mičola

 

OCENĚNÍ ADAPTERRA AWARDS 2022
Soběstačný dům, energeticky pozitivní škola, obnova mokřadů i protierozní prvky v krajině


STUDENTI POMOHLI S OBNOVOU ZELENĚ PO TORNÁDU
I díky Lipové ratolesti jich v oboru přibývá

Ondřej Šimeček

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Picture of Ondřej Šimeček

Ondřej Šimeček

Studoval žurnalistiku a mediální studia, působí jako editor a redaktor zpravodajství v ČT Brno. Podílí se na regionálním zpravodajství z jižní Moravy a reportážích pro ČT24.
Další články autora

Od tohoto autora vybíráme

Životnost či úmrtnost mladých stromů ve městech

Chodník, dlaždice, inženýrské sítě, parkoviště. Takovým prostředím se kořeny stromů probíjí jen velmi těžko. Růst ve městě je pro stromy složitý úkol. Na rozdíl od přirozeného prostředí v krajině jsou tady odkázány na člověka – jeho péči, pozornost nebo nepozornost. Své o tom ví své třeba čtyři platany, které před dvěma lety vysadili pracovníci Veřejné zeleně města Brna na Dominikánském náměstí. Jeden už museli vyměnit, a i když důvodem nebylo jen stresové prostředí, může tento pár týdnů starý příklad znovu otevřít debatu o tom, jak do budoucna k městské výsadbě přistupovat. I v časech, kdy se politické vedení hlavního města zavázalo vysadit milion nových jedinců.

číst více

Život mezi kolejemi

Brno má svoje „zelené plíce“. Dopravní podnik tak pojmenoval víc než půlkilometrový zrekonstruovaný úsek trati v ulici Nové sady. Tramvaje tam nově projíždí nad travním kobercem mezi dvěma lučními pásy. Méně díky tomu při jízdě hlučí, v okolí ubývá prachu a zlepšuje se městské mikroklima. Cena zejména za závlahu je ale vysoká. V P raze proto už vyzkoušeli inovativnější variantu. Mezi kolejemi tam na speciální plsti rostou nízké trávy, rozchodníky a mechy, které během horkého léta tolik vody nepotřebují.

číst více

Louky, meze, valy. Jak pokračuje boj proti suchu a erozi v moravské krajině?

Krajinářská architektura je tlumič, který může zpomalit negativní dopady klimatické změny třeba o sto let. Alespoň podle názoru docenta Petra Kučery ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, se kterým jsme si povídali ve druhém letošním čísle Inspirace. V tomto čtvrtém se vydáváme přímo k iniciativním starostům a krajinářským architektům bojujícím proti hlavním hrozbám současnosti – erozi a suchu. I když tu druhou krátkodobě upozadil mimořádně deštivý letošní rok. Dopady obou fenoménů na krajinu jsou často nejhorší v místech s dosud intenzivně obdělávanými rozlehlými polí neschopnými zadržet déšť. Jak se daří je měnit? A kde jsou limity krajinářských nápadů?

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.

objednat