Sto litrů na den. Taková je maximální možná spotřeba pitné vody ve Vohančicích na Brněnsku. Obec veřejnou vyhlášku, která mimo jiné zakazuje napouštět vodou z kohoutku bazény nebo zalévat zahrady, prodlužuje poslední tři roky. Vodu tam musí častěji než do okolních obcí dovážet cisterny. Vesnici v Křižanovské vrchovině totiž trápí nadprůměrné teploty i nedostatek srážek, a to už od roku 2013. „Tehdy jsme měli poprvé problém s nedostatečným plněním vodojemu. Hned následující rok obec nainstalovala elektrické vodoměry s online měřením, měřidla se odečítají vzdáleně každou hodinu. Bez toho bychom byli dávno na suchu,“ popsal starosta Petr Blahák.
Každá dešťová kapka je pro Vohančice nad zlato. Retenci srážkové vody ale brzdí území severně nad obcí. Právě odtamtud z bývalých podzemních štol – tzv. haltýřů – přitom v minulosti brala vodu většina obyvatel. Teď jsou zdroje vyschlé. Ve svažitém terénu nad nimi zemědělci donedávna intenzivně obdělávali 35 hektarů polí. „Předminulý rok v případě dešťů, převážně těch přívalových, odtud voda tekla do obce a brala s sebou bahno smyté z povrchu polí. Docházelo k silné půdní erozi a retenční schopnost krajiny byla téměř nulová,“ vzpomenul starosta. Rozsah odlesněného území ohroženého větrnou i vodní erozí se navíc ještě zvětší, až nechá obecní úřad pokácet 10 hektarů lesa napadeného kůrovcem.
Iniciativní vedení obce tak začalo kvůli prohlubujícím se problémům krajinu na vlastním katastru víc adaptovat na klimatickou změnu. Nejdříve vypovědělo smlouvy velké části zemědělců. „Nehospodařili tam ideálně. Neprováděli orbu po vrstevnici, ale kolmo z kopce. Nebyla s nimi dobrá komunikace,“ vyjmenoval Blahák. Třicet hektarů půdy nechal úřad zatravnit druhově bohatou travní směsí. „Dali jsme dohromady směs ŽIVA pouze z českých odrůd vhodných pro použití v krajině tak, aby odpovídala standardu SPPK Krajinné trávníky. Jetelotravní směs, která na trhu do té doby chyběla, obsahuje pět procent barevných jetelovin (např. jetel luční, tolice dětelová, vičenec ligrus), zbytek jsou v podstatě pícní trávy (např. po 12 % procentech psárka luční nebo poháňka hřebenitá),“ popsala Marie Straková, obchodní ředitelka firmy Agrostis dodávající travní směsi.
Právě zakládání luk je jedním ze způsobů, jak zvýšit retenci vody v krajině, a jak zamezit splavům kvalitní zeminy při erozi. „Navíc tím udržujeme druhovou pestrost a tvoříme příjemné životní prostředí s lepším klimatem, nižší prašností. Může se to zdát jako hloupost, ale důležité jsou i ty vůně,“ vyjmenovala benefity Straková.
Výsevem luk ale ve Vohančicích neskončili. Obec postupně obnovuje nezpevněné polní cesty s alejemi, aby sjednocené lány rozdělila na příznivější segmenty. „Některé obnovujeme tak jak byly původně, jinde nové cesty vedeme napříč svahem, abychom ho přeřízli po vrstevnici a zamezili splachům,“ upřesnil starosta. Volnou krajinu chce navíc propojit se zelení v intravilánu ani ne dvousethlavé obce. Velké nebezpečí v podobě kácení kůrovcem napadeného lesa ale přetrvává. Pokud se svahy odlesní, bude obec v údolí snadným terčem eroze.
K boji s erozí měly nejvíce pomoct tři protierozní valy spojující od východu k západu dva lesní komplexy. Hydrologická studie lokality ukázala, že je zde velmi slabě propustné horninové prostředí. „Vodu, která odtud proto odtéká, jsme navrhli zachytávat v povrchových objektech. Konkrétně jde o travnaté průlehy případně jiné terénní úpravy v kombinaci s vhodným osázením, které zachytí přívaly vody a umožní jim zasáknout do svrchních půdních horizontů. Povrch průlehů musí být opatřen vrstvou dobře propustné humózní zeminy a zatravněn,“ přiblížila autorka návrhu řešení Jana Janíková z atelieru Zahradní a krajinářská tvorba. Tímto způsobem se pomůže i infiltraci povrchových vod do horninového prostředí. Výška hladiny nahromaděných přívalových dešťů ale nesmí přesáhnout 20 centimetrů.
Technická opatření jsou kombinována s biologickými – zatravněním pozemků druhově bohatou travní směsí, štěrkovým trávníkem na koruně přelivu a výsadbou stromů. „Propojíme tak dva lesní celky a zvýšíme možnosti prostupnosti krajiny, vytvoříme nová společenstva, zvýší se hnízdní a úkrytové možnosti. Třeba pro chráněného krasce třešňového navrhujeme výsadby třešní v malém sadu. Hromady kamenů budou vhodným prostředím pro ještěrku obecnou a hmyzí domky poskytnou útočiště vzácným blanokřídlým – jedné z nejohroženějších skupin v České republice,“ vyjmenovala Janíková. Součástí protierozních opatření je i rekultivovaná skládka, která díky přirozenému zarůstání poskytuje úkryt a potravu ptákům a dalším drobným živočichům.
Ačkoliv navržený projekt přistupuje ke krajině komplexně, řeší eliminaci větrné a vodní eroze, umožňuje retenci srážek, a navíc vytváří funkční biokoridor, schvalovatelé dotací mu zatím zelenou nedali. Projektovaná cena 16,2 milionu korun bez DPH je podle Agentury ochrany přírody a krajiny, která žádosti z pověření Ministerstva životního prostředí ověřuje, příliš vysoká. „Rozpočet projektu překračoval 150 % Nákladů obvyklých opatření MŽP. Zvýšené náklady byly zdůvodněny podmínkami území a potřebou zajistit vsakování vody do půdy. Hlavním cílem všech projektů v prioritní ose 4 je biodiverzita a je tedy přípustné i překročení obvyklých nákladů o více než 50 %, a to v případě zvýšeného zájmu ochrany přírody. Ten však ve Vohančicích nebyl prokázán. Výskyt dodatečně popsaných druhů organizmů nevyžaduje použití nestandardních činností a nákladů,“ vysvětlila Karolína Šůlová z AOPK.
Náklady obvyklých opatření, kterými hodnotitelská komise operuje, jsou modelové položky bránící předražení jednotlivých projektů. Ve Vohančicích jich ale podle projektantky nelze dosáhnout. „Tyto náklady nedokáží zohlednit konkrétní podmínky lokality. Ačkoliv se jedná o po všech stránkách přínosný a podporovaný projekt, nebude moci být bez dotace realizován, protože obec nemá dost vlastních prostředků,“ posteskla si Janíková. Spolu s obcí se teď snaží získat finance z takzvaných Norských fondů.
S přívaly vody a ornice nejen na cesty, ale i do obydlí bojují roky také obyvatelé Kostelce u Kyjova na Hodonínsku. Voda se do obce valí při bouřkách hlavně z rozoraných mezí a jednolitých polí na severu katastru. „Na území obce obhospodařuje půdu pět zemědělských subjektů. Všichni se samozřejmě snažili, pokud to šlo, obhospodařovat co nejvíce svých a propachtovaných pozemků,“ popsala starostka Kostelce Vlasta Lochmanová. S vidinou protierozní ochrany, ale také kvůli neochotě monopolního hospodáře vydávat drobným zemědělcům pozemky vedení obce už v roce 2007 iniciovalo komplexní pozemkové úpravy. „Podkladem byl také krajinný plán zpracovaný komunitním způsobem s veřejností. Připomínkovat jej tedy v každé fázi mohli kromě zemědělců i ostatní obyvatelé. Navržená opatření totiž slouží nejen vlastníkům pozemků, ale i těm, kteří v jejich okolí žijí,“ podotkla starostka. Na úpravách i plánu společných zařízení spolupracovala obec s brněnskou firmou GEODIS.
Pro snížení eroze nakonec firma navrhla deset protierozních mezí, šest záchytných příkopů, vodní nádrž a dva poldry. Potom také systém zpevněných cest, prvky Územního systému ekologické stability krajiny, ochranné zatravnění a výsadbu krajinné zeleně rovněž eliminující erozi. Na všechno ale obec ihned neměla peníze, a hlavně nevlastní potřebné pozemky. „Abychom neseděli s rukama založenýma v klíně, vytyčili jsme nejdřív cesty, které jsme potřebovali. Na problematických místech katastru jsme zřídili trvalý travní porost a tím jsme území přirozeně rozdělili,“ upřesnila starostka.
S přívaly vody a ornice nejen na cesty, ale i do obydlí bojují roky také obyvatelé Kostelce u Kyjova na Hodonínsku. Voda se do obce valí při bouřkách hlavně z rozoraných mezí a jednolitých polí na severu katastru. „Na území obce obhospodařuje půdu pět zemědělských subjektů. Všichni se samozřejmě snažili, pokud to šlo, obhospodařovat co nejvíce svých a propachtovaných pozemků,“ popsala starostka Kostelce Vlasta Lochmanová. S vidinou protierozní ochrany, ale také kvůli neochotě monopolního hospodáře vydávat drobným zemědělcům pozemky vedení obce už v roce 2007 iniciovalo komplexní pozemkové úpravy. „Podkladem byl také krajinný plán zpracovaný komunitním způsobem s veřejností. Připomínkovat jej tedy v každé fázi mohli kromě zemědělců i ostatní obyvatelé. Navržená opatření totiž slouží nejen vlastníkům pozemků, ale i těm, kteří v jejich okolí žijí,“ podotkla starostka. Na úpravách i plánu společných zařízení spolupracovala obec s brněnskou firmou GEODIS.
Pro snížení eroze nakonec firma navrhla deset protierozních mezí, šest záchytných příkopů, vodní nádrž a dva poldry. Potom také systém zpevněných cest, prvky Územního systému ekologické stability krajiny, ochranné zatravnění a výsadbu krajinné zeleně rovněž eliminující erozi. Na všechno ale obec ihned neměla peníze, a hlavně nevlastní potřebné pozemky. „Abychom neseděli s rukama založenýma v klíně, vytyčili jsme nejdřív cesty, které jsme potřebovali. Na problematických místech katastru jsme zřídili trvalý travní porost a tím jsme území přirozeně rozdělili,“ upřesnila starostka.
Teprve letos se ale vedení obce podařila získat dotace ze Státního fondu životního prostředí na vybudování prvního velkého opatření – čtyř protierozních mezí. Na základě plánu společných zařízení je navrhla brněnská kancelář Atregia. Stavět by se měly začít ještě letos. „Spočítali jsme, že zde dochází k výraznému překročení přípustného smyvu půdy (4,0 t/ha/rok pro středně hluboké půdy a 10 t/ha/rok pro hluboké půdy). Kromě toho jsou na některých plochách patrné i projevy rýhové eroze, kdy voda postupně vymílá terén a odnáší půdní částice. Jak moc, záleží na ročním období a pokryvu plodinami,“ popsal problémy spoluautor projektové dokumentace Jiří Vysoudil. Aby nedocházelo k soustředěnému odtoku zachycené vody směrem do nižších míst, bude retenční prostor u některých mezí v podélném směru rozdělen několika příčnými zemními hrázkami. Ty zafungují jako překážka pro odtok vody retenčním profilem meze.
Aby se snížila eroze, zachytila voda a zamezilo se degradaci a ztrátám produkční schopnosti zorněných půd, navrhli projektanti v rámci technických opatření celkem 1,6 kilometru dlouhý systém protierozních mezí. Čtyři různě veliké úseky přeruší délky svahu, zadrží vodu, zpomalí její odtok a podpoří vsakování do půdy v ohrožených lokalitách. „Když to řeknu lidově, meze zajistí, aby voda lidem nehrkla do zahrad všechna naráz. Aby to nebylo bahno, ale spíš čistá voda, a aby to ty menší srážky, co chodí každý rok, udrželo mimo dvorky a obýváky,“ objasnila Yvona Lacinová z kanceláře Atregia. Meze navíc pokryje vegetace. „Zaprvé budou zatravněné. Na vzdušných, dolních svazích potom bude osázena buď skupinami stromů (dub letní, javor babyka, habr obecný…) nebo nesouvislou linií keřů (dřín, lísky, hloh, brslen aj.), takže dojde i k estetickému oživení krajiny a ekologickému přínosu. Zorněné kopečky Kyjovska sice připomínají italské Toskánsko a vypadají hezky, ale chybí tam trvalá vegetace. A obec chce podíl zeleně zvýšit,“ zdůvodnila Lacinová.
Nápomocni jsou i někteří soukromí vlastníci, případně nájemci pozemků. Jeden z nich, Pavel Prokeš, investoval do proměny víc než osmi hektarů ve svazích západně od obce. „Hodonínsko ovládají velká zemědělská družstva. Je tady velká absence luk, pole hned přechází v lesy. Družstva upustila od pěstování pícnin a krávy už chovají jen drobní zemědělci. Začal jsem si proto pronajímat nebo kupovat pozemky. V první řadě z každého udělám zatravněnou plochu, snažím rozbíjet velké lány a podporovat tím biodiverzitu. Přes zimu i malý kousek trávy pomůže třeba zajícům nebo srnkám,“ říká myslivec ze sousedních Moravan. Na čtyřech hektarech už dříve nechal zatím vyset vojtěšku, aby je pročistil od plevelů. Teď touží po tom vybudovat tam krajinotvorný sad i se solitérními stromy. Jeho nápady na nové prvky území respektovali projektanti z brněnského ateliéru Fontes. Teď všichni čekají na schválení dotace. „Nejtěžší bylo samotné projednání projektu. Stavební úřad si nevěděl rady s převodem orné půdy na trvalý travní porost a sad. Státní fond životního prostředí měl starost, zda z výsadeb planých ovocných stromů neplyne investorovi nějaký zisk z plodů,“ upozornila projektantka Kamila Florová. A sama věří, že iniciativa Pavla Prokeše může být inspirací i pro ostatní soukromníky.
Právě na pestřejší krajinu, nové živočišné a rostlinné druhy se starostka a obyvatelé nejvíc těší. Zemědělci až na výjimky, jakou je Pavel Prokeš, tak nadšení nejsou, a pokračují v pěstování plodin, které si trh žádá. A pole udržují tradičními postupy. I spolupráce s nimi, změna způsobu orání a osevních postupů, bude pro udržení nově založené zeleně na mezích klíčová. Následná péče je alfou a omegou úspěšné realizace i v případě travních porostů. „O ty druhově bohaté směsi je potřeba se několik let starat. Dvakrát ročně sekat a odvážet posekanou hmotu, ideálně zemědělci na krmení zvířat. Problematické jsou teď i rychlé termíny realizace u dotovaných projektů. Často by přitom chtělo na první 2 až 3 roky vyset trávu, aby vytáhla z půdy dusík a ukázalo se, jak je místo zaplevelené. Potom by se plocha vyčistila a teprve se vysela druhově bohatší směs. To ale současné tituly neumožňují a chybí v nich i prostředky na údržbu, bez které za vysetí louky vyhazujeme peníze,“ upozornila na problémy Marie Straková. Debaty o přenastavení podmínek už podle ní naštěstí běží.
Ve Vohančicích i Kostelci o údržbě vědí a věří, že ji zvládnou. Ostatně v obci na Hodonínsku by nemuselo zůstat právě jen u čtyř mezí. Plán společných zařízení, jak jsem zmínil výše, obsahuje celou řadu návrhů. „Třeba jednu suchou nádrž teď projektuje Státní pozemkový úřad. V místech, kde má být druhý poldr, má pozemky jeden z občanů a je možné, že to zafinancuje on. Nebo nám tak zafungují ta opatření, že to nebude ani potřeba,“ zasnila se starostka. V plánech nepolevuje a s kanceláří Atregia už chystá další výsadby. Do budoucna by dokonce ráda se zemědělci směnila víc pozemků, aby se dostala třeba na místa, kde leží lokální biokoridor.
Podobných komplexních projektů poslední dobou přibývá i podle jednatelky kanceláře Atregia Martiny Vokřálové. „Starostky a starostové chtějí řešit území jako celek. Takto se daří dlouhodobě upravovat pole třeba ve Starovičkách na Břeclavsku, kde teď plánují další výsadby za 20 milionů korun. Novou protierozní ochranu na polích mají také Syrovice na Brněnsku,“ vyjmenovala. Současné nadšení je ale podle ní křehké. Budoucnost projektů závisí jednak na následné péči, kterou po třech letech od realizačních firem přeberou právě obce, ale také na finančních možnostech obecních rozpočtů a štědrosti dotačních titulů. S oběma zdroji pravděpodobně výrazně zahýbe koronavirová krize. Řada již realizovaných nebo teď rozpracovaných projektů může ale sloužit jako vzor, jak krajinu adaptovat na klimatickou změnu. A právě extravilánu se proto mnohem častěji budeme i v Inspiraci nadále věnovat.
V Inspiraci 1/2022 dále najdete
Petr Mičola
Ondřej Šimeček
Adam Baroš
Lukáš Štefl, Tatiana Kuťková
Ivana Šafránková
Břetislav Martínek
Rostislav Ivánek
Autor článku
Od tohoto autora vybíráme
Týmy středních zahradnických škol musely na konci září v Hodoníně upravit během tří dnů největší plochu v historii soutěže Lipová ratolest, každý čtyřčlenný tým téměř 150 metrů čtverečních. Soutěžící nezastavily
Chodník, dlaždice, inženýrské sítě, parkoviště. Takovým prostředím se kořeny stromů probíjí jen velmi těžko. Růst ve městě je pro stromy složitý úkol. Na rozdíl od přirozeného prostředí v krajině jsou
Objednejte si předplatné
časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.
Svaz zakládání a údržby zeleně (SZÚZ)
Údolní 33, 602 00 Brno
tel. 777 581 544, 775 581 544
Všechna práva vyhrazena SZÚZ © 2022
Tvorba webových stránek dwgd.cz
