Minoritní ovocné keře, část I.

V ovocnářské praxi se vžilo označovat jako minoritní nebo také méně známé či méně rozšířené ovocné druhy ty, které u nás nemají hospodářský produkční význam. Pěstují se většinou pouze na zahrádkách nebo jako okrasné dřeviny. Mnohé z nich jsou zcela nenáročné na přírodní podmínky, netrpí téměř chorobami a škůdci, dají se pěstovat ekologicky. Jejich plody obsahují vysoké množství biologicky cenných látek, produktů sekundárního metabolismu, které na jedné straně znepříjemňují chuťový požitek (například natrpklostí), na druhé straně pozitivně působí na lidské zdraví. Jedná se především o vysoký obsah vitamínu C a dalších antioxidantů.

Temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa)

Druh pochází ze severní Ameriky, u nás je známý více pod označením jeřáb černý či aronie. Představuje ideální dřevinu do zahrádek, jak pro své plody, tak pro dekorační účely. Květy jsou čistě bílé, listy se na podzim zbarvují do červena. Sladce natrpklé tmavofialové malvičky dozrávají v září, dlouho drží na větvích. Jsou vhodné pro přímý konzum v čerstvém i sušeném stavu, slouží pro výrobu kompotů (v kombinaci s angreštem), likérů a sirupů. Čerstvé plody lze uchovat i dva měsíce.

Aronie se vyznačuje vysokou mrazuvzdorností, daří se jí ve vyšších polohách. Vyžaduje ovšem dostatek vláhy a světla. V suchu rychle prosychá a dožívá jen krátkého věku. Pěstuje se většinou jako keř nebo méně často jako stromek roubovaný na semenáči jeřábu obecného. Z výsevů si poměrně dobře podržuje vlastnosti mateřské rostliny. Aronie nenarůstá velkých rozměrů a s časným vstupem do plodnosti se vegetativní růst silně snižuje. Proto je žádoucí provádět zavčas zmlazovací řez. Mezi nejznámější odrůdy patří ‘Nero’ a ‘Viking’.

Plodnost aronie bývá naprosto spolehlivá (foto archiv MENDELU Brno).

Rakytník řešetlákový (Hippophäe rhamnoides)

Velmi nenáročný keř pocházející z jižní Sibiře a západní Asie, jehož obliba oprávněně roste i u nás. Mezi ovocné kultury byl zaveden díky výzkumům na Krymu, které odhalily vysoký obsah zdraví prospěšných látek, zejména vitamínu C (podle literatury 300 až 1 800 mg.100 g-1). Rakytníkový olej má cenné farmakologické vlastnosti, významný je také obsah cukrů, kyselin, tříslovin a silic. Rakytník bývá označován jako ananas severu. Díky svému vzrůstu a krásným oranžovým plodům se řadí nejen k užitkovým, ale i okrasným druhům. Jako trnitý keř dorůstající v dobrých podmínkách výšky až 6 m je velmi vhodný do živých plotů jako doprovodná dřevina v ekologických sadech. Pěstitelskou nevýhodou je dvoudomost, k 5–6 samičím rostlinám je třeba vysadit samčí rostlinu.

Rakytník má obdivuhodnou adaptabilitu na stanovištní podmínky, snáší nízké teploty, sucho, znečištěné ovzduší i půdu, odolává zasolení. Není ovšem vhodné jej sázet pod stromy, protože je náročný na světlo. Nevyžaduje výchovný řez, obecně platí, že by se měl řezat spíše méně. Průklestem se odstraňují některé větve v horní části keře (prosvětlovací efekt), u starších rostlin je možný zmlazovací řez do tříletého, maximálně čtyřletého dřeva. S řezem lze spojit i náročnou sklizeň plodů. Nemělo by však dojít k odřezání více než 1/3 větví, aby byla zajištěna plodnost v příštím roce. Sortiment zahrnuje například odrůdy ‚Altajská novinka‘, ‚Dar Katuni‘, ‚Hergo‘, ‚Leicora‘, ‚Olejová‘, ‚Polmix‘ a ‚Vitamínová‘.

Zářivé plody rakytníku působí vesele i v zamračených podzimních dnech.

Dřín obecný (Cornus mas)

Roste u nás planě na vápencových podkladech v teplejších oblastech, zejména na jižní Moravě. Vytváří keře až 7 m vysoké a dožívá se věku 100–200 let. Tradiční použití má jako okrasná dřevina v parcích, do tvarovaných živých plotů. Časné květy poskytují pastvu včelám. Netrpí chorobami a škůdci, ani okusem zvěře. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, tříslovin, minerálních látek a kyselin Konzumují se v čerstvém stavu nebo se konzervují do kompotů a ovocných pomazánek. Čerstvé plody obsahují 200–300 mg.100 g-1 vitamínu C, třísloviny, kyseliny a cukry (refrakce až 25 °Brix).

Dřín je sice teplomilná a vápnomilná dřevina, ale v zimním období snáší až -40 °C a na vhodném stanovišti jej lze s úspěchem pěstovat i v 600 m n.m. Nejlépe prospívá na osluněných teplých svazích, ve stínu vytváří nevzhledné řídké keře. Přesazovací šok se eliminuje sazenicemi s balem. Zakracování výhonů je vhodné provádět první tři roky po výsadbě, později řez omezujeme na občasné prosvětlování. Nabídka odrůd roste, kromě tradičních červenoplodých (např. ‚Devín‘, ‚Fruitful‘, ‚Jolico‘, ‚Titus‘) se pěstují i žlutoplodé formy (C. mas f. luteocarpa).

Odrůda dřínu 'Schumanski'.

Muchovník (Amelanchier sp.)

Rod muchovník zahrnuje několik pěstitelsky významných druhů či kříženců lišících se vzrůstností, zejména Amelanchier alnifolia, A. canadensis, A. × grandiflora a A. lamarckii. Pěstování jako ovocné kultury je v ČR teprve na počátku, ale pro své znamenité vlastnosti získává tato dřevina rychle oblibu. V době kvetení působí okrasně bílými květy, význam má pro včelaře jako medonosná rostlina. Na podzim zaujme vybarvováním listů. Sladké, velmi chutné tmavomodré plody zrají v teplých oblastech již v polovině června, většinou postupně, což je výhodou pro samozásobení. Využijí se na přímý konzum, výroba džemů, na kompotování i sušení.

Muchovník nemá zvláštní nároky na stanoviště, vyznačuje se mrazuvzdorností a poměrně vysokou odolností k suchu. Nejlépe se mu daří na slunných stanovištích, v propustné a nevápenité půdě. Snáší i polostín. Pěstuje se nejčastěji jako pravokořenný keř, roste pomalu, ale některé druhy dorůstají výšky až 8 m. Stromové formy se více uplatňují v sadovnictví. Výchovný řez keřů je jednoduchý, omezuje se na zakrácení výhonů po výsadbě o jednu třetinu. Muchovník velmi dobře samovolně rozvětvuje, proto se řezové práce zaměřují na udržování řídké prosvětlené nadzemní části. Bujně rostoucí druhy a odrůdy je možné usměrňovat zpětným řezem. Na zmlazení lze využít samovolně vzniklé proventální výhony („vlky“). Pro přímý konzum lze z dostupných odrůd doporučit zejména odrůdu ‚Thiessen‘, dále např. odrůdy ‚Autumn Brilliance‘, ‚Ballerina‘, ‚Nordline‘, ‚Prince William‘, ‚Poires‘ a ‚Smoky‘.

Plody muchovníku velkokvětého, odrůda 'Prince William' (foto Radim Pešek).

Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica)

Patří k poměrně novým ovocným dřevinám, podobně jako rakytník nebo muchovník. Kvete velmi časně zjara a poskytuje pastvu včelám a zejména čmelákům. Keře kvetou velmi brzy, květy nezmrzají a přinášejí pravidelnou úrodu. Plody obsahují kyseliny, cukry, minerální látky a barviva, jsou bohatým zdrojem antioxidantů. Příjemná chuť připomíná borůvky, mezi drobnými pěstiteli proto dřevina získala označení „kamčatské borůvky“. Ovoce zraje ještě před jahodami, využije se nejvíce jako čerstvé pro přímý konzum, možné je i zpracování do kompotů, šťáv, na sušení či výrobu ovocného vína.

Z hlediska vysokých nároků na vodu se nedoporučuje do zatravněných sadů, keře mají místo v domácích zahradách a zahrádkách. Hodí se zejména do vyšších poloh s příznivějšími vláhovými podmínkami, v suchém teplém podnebí je nutná závlaha. Velmi prospívá mulčování a přihnojování kompostem. Jinak se jedná o nenáročný druh, který vyniká mimořádnou mrazuvzdorností (původ na Sibiři), netrpí chorobami ani škůdci.

Po výsadbě kontejnerovaných sazenic není nutné provádět žádné zakracování, keře samovolně bohatě rozvětvují. Vstupují velmi brzy do plodnosti. Řez se zaměřuje na průklest postupně houstnoucích keřů. Starší převislé větve a prosychající středové partie se odstraňují a nahrazují mladšími. Řez se provádí v zimě před rašením, které nastává velmi brzy. Staré prosychající větve je možné odstraňovat i po sklizni. Kvalita jednoletých výhonů je pro sklizeň rozhodující. V současnosti je možné získat u nás množství odrůd, které se liší nejen ve tvaru, velikosti a chuti plodů, ale také charakterem růstu, např. ‚Altaj‘, ‚Amfora‘, ‚Amur‘, ‚Bakcarskaja‘, ‚Blue Velvet‘, ‚Kamtschatica‘, ‚Leningradský velikán‘, ‚Maistar‘, ‚Mailon‘, ‚Modrý Triumf‘, ‚Morena‘, ‚Průhonický letní‘, ‚Roksana‘, ‚Sinaja Ptica‘, ‚Sinoglaska‘, ‚Tomička‘, ‚Vasilijevská‘, ‚Vasjuganskaja‘, ‚Viola‘, ‚Volchova‘.

„Kamčatské odrůdy“ nacházíme na zahrádkách stále častěji (foto archiv MENDELU Brno).
Neobvyklý stromovitý tvar bezu černého (obec Skryje na Tišnovsku).

Bez černý (Sambucus nigra)

Domácí dřevina, která se z důvodu hojného výskytu planě rostoucích keřů u nás málokdy záměrně vysazuje. Plody zvané bezinky se cení pro vysoký obsah barviv, organických kyselin a vitamínů. V Rakousku se černý bez pěstuje v intenzivních plantážích čtvrtkmenů a z bezinek se vyrábí šťávy.

Patří k nejméně náročným dřevinám. Roste i na extrémních stanovištích, snáší znečištěné prostředí. Nejlépe se daří v dostatečně hlubokých, humózních, středně těžkých a vlhčích půdách. V ovocnářství má význam nejen kvůli plodům, ale také na podporu biodiverzity afidofágů (mšicožravých predátorů). Charakter růstu a uspořádání větví vytváří optimální podmínky pro hnízdění ptáků, kterým poskytuje také zdroj potravy. Husté keře větvené od země jsou vhodné i jako větrolamy a úkryt dalším užitečným organismům, včetně drobných savců. Za účelem produkce plodů je možné využít také kmenného tvaru (nejčastěji čtvrtkmene), který je praktičtější na přihnojování nebo mulčování. Řez spočívá v obnově dřeva odstraňováním odplozených dvouletých větví, nejlépe ihned po sklizni. Z odrůd jsou u nás nejběžnější rakouské ‚Haschberg‘
a ‚Donau‘ a slovenská ‚Sambo‘.

Bezinky je třeba konzumovat plně zralé, jinak obsahují jedovatý glykosid sambunigrin.

Růže

Z botanických druhů u nás ve volné přírodě hojně roste růže šípková (Rosa canina), jejíž plody se tradičně využívají na sušení, jako bohatý zdroj vitamínu C. V některých zemích, zejména na Balkáně, se ze šípků vyrábí výborné ovocné pomazánky. Do pěstování se však zavádí druhy s většími plody a vyšší výtěžností dužniny, které se označují jako velkoplodé. Patří mezi ně v první řadě růže dužnoplodá (Rosa pomifera), známá i pod názvem růže jablíčková. V Bojnicích na Slovensku vyšlechtili odrůdu ‚Karpatia‘, která se zaváděla do produkčních výsadeb. Vytváří 2,0–2,5 m vysoké a 1,0–1,5 m široké vzpřímené keře. Z dalších velkoplodých 27 | růží se v ovocnářství zkouší růže svraskalá (Rosa rugosa), růže skořicová (Rosa cinnamomea), růže převislá (Rosa pendulina) a hybridní růže průhonická (Rosa × pruhoniciana), vyšlechtěná v Průhonicích.

Růže jsou nenáročné na stanoviště, dobře rostou ve slunných polohách i v sušších štěrkovitých půdách v podhorských oblastech. Nevhodné jsou těžké jílovité, nepropustné půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Po výsadbě se výhony hluboce zkrátí na 2–3 pupeny a v dalších letech se vypěstuje keř s 6–8 větvemi. Plodnost nastupuje brzy, již třetím rokem. Udržovací řez spočívá v prosvětlování a úplném odstraňování větví starších než 4 roky. Pro podporu životnosti keřů je zásadní udržovat rovnováhu mezi starým a mladým dřevem. Pokud mají keře malé přírůstky, přistoupíme k hlubšímu zmlazovacímu řezu, obvykle již po 6–8 letech. Odrůda ‚Karpatia‘ tvoří nové výhony i z báze kosterních větví.

Pokud jsou růže součástí ovocného sadu nebo užitkové zahrady, je vhodné využít odřezané větve pro podporu užitečných organismů. Poskytují výborné možnosti hnízdění pro některé druhy samotářských včel. Větve se nastříhají, svážou do menších otýpek a umístí se nejlépe mezi větší kusy dřeva.

Odrůda ‘Karpatia’ (Rosa pomifera) má bujný vzpřímený růst (Foto archiv MENDELU Brno).

Hloh

U nás se ve volné přírodě hojně vyskytují dva druhy hlohu – hloh obecný (Crataegus oxyacantha) a hloh jednosemenný (Crataegus monogyna). Jsou běžnou součástí rozptýlené zeleně a ovocných sadech či venkovských zahradách se spíše odstraňují jako nepříjemné trnité plevele, než aby se záměrně vysazovaly. V ovocnářství mají větší význam tzv. velkoplodé hlohy, zejména hloh peřenoklaný Crataegus pinnatifida, hloh východní (C.orientalis) a hloh tečkovaný (C. punctata), u kterých existují i odrůdy, které se množí očkováním a roubováním. Hlohy mají s jádrovinami řadu společných škůdců a patogenů, problematická je zejména vysoká citlivost k Erwinia amylovora, původci bakteriální spály jabloňovitých. Na druhou stranu keře vytvářejí příznivý biotop pro mnoho užitečných živočichů, poskytují výborné hnízdní prostředí ptákům. Plody se dají dlouho skladovat, hodí se na sušení, kandování, výrobu sirupů a ovocných pomazánek. Hloh peřenoklaný nemá speciální nároky na pěstování, ve dřevě nenamrzá, ovšem ve vyšších polohách nemusí plody stihnout dostatečně vyzrát – zde je nutné volit teplé stanoviště. Pěstuje se nejen jako keř, ale i ve stromkové formě, podobně jako jiné jádroviny. Vysazuje se na vzdálenost asi 5 m. Některé velmi plodné odrůdy mohou mít sklon ke střídavé plodnosti, proto je žádoucí regulovat násadu průklestem a zmlazováním, které hlohy snáší velmi dobře.

Seriál bude pokračovat v čísle 4/2017
Hloh peřenoklaný – Crataegus pinnatifida (foto Radim Pešek).

V Inspiraci 3/2017 dále najdete

Soutěž Zahrada roku 2017

Porota udělila zlatou, dvě stříbrné a dvě bronzové medaile

 

Hravé barvy (nejenom) květů trvalek

Ing. Tereza Vlasáková

 

Podpora budování zelených střech se vyplatí

Ing. Jan Macháč, Ing. Lenka Dubová, Ing. Jiří Louda

 

Zelené střechy roku 2017

Kategorie Veřejné zelené střechy a zelené střechy na rodinných domech

 

Průhledy do historie XIII.

Petr Mičola o knize architekta Karla Honzíka

 

Park roku 2017

Rozhodněte o ceně veřejnosti

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Od tohoto autora vybíráme

Minoritní ovocné keře, část I.

V ovocnářské praxi se vžilo označovat jako minoritní nebo také méně známé či méně rozšířené ovocné druhy ty, které u nás nemají hospodářský produkční význam. Pěstují se většinou pouze na zahrádkách nebo jako okrasné dřeviny. Mnohé z nich jsou zcela nenáročné na přírodní podmínky, netrpí téměř chorobami a škůdci, dají se pěstovat ekologicky. Jejich plody obsahují vysoké množství biologicky cenných látek, produktů sekundárního metabolismu, které na jedné straně znepříjemňují chuťový požitek (například natrpklostí), na druhé straně pozitivně působí na lidské zdraví. Jedná se především o vysoký obsah vitamínu C a dalších antioxidantů.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.