Život mezi kolejemi

Tramvaje v Brně jezdí nad trávníkem, v Praze i nad barevnými sukulenty

Brno má svoje „zelené plíce“. Dopravní podnik tak pojmenoval víc než půlkilometrový zrekonstruovaný úsek trati v ulici Nové sady. Tramvaje tam nově projíždí nad travním kobercem mezi dvěma lučními pásy. Méně díky tomu při jízdě hlučí, v okolí ubývá prachu a zlepšuje se městské mikroklima. Cena zejména za závlahu je ale vysoká. V P raze proto už vyzkoušeli inovativnější variantu. Mezi kolejemi tam na speciální plsti rostou nízké trávy, rozchodníky a mechy, které během horkého léta tolik vody nepotřebují.

Klasické tramvajové kolejiště vysypané štěrkem, z obou stran obehnané keři v travnatých pásech. Tak ještě letos na jaře vypadala ulice Nové sady v centru Brna. Na ptačím zobu a zimolezu se často zachytávaly odpadky. Uklízet je bylo kvůli vysoké frekvenci tramvají nebezpečné. „Keřové husté linie nepřátelsky předělily do té doby funkční uliční prostor bariérou a městskou ulici proměnily k nepoznání. Z živého parteru se stal mrtvý koridor,“ říká architektka Eva Wagnerová. Právě ona projektovala sadové úpravy, které chtěl brněnský dopravní podnik provést spolu s výměnou kolejového svršku. „Naším cílem je nejen provádět nutné rekonstrukce svého majetku, ale také přispívat k tomu, aby bylo Brno příjemným a atraktivním místem pro své obyvatele i turisty. Tento projekt vychází z trendů, které jsme zaznamenali v zahraničí, a spojuje funkční řešení s estetickým. Věříme, že jej veřejnost ocení,“ vysvětlil generální ředitel dopravního podniku Miloš Havránek. V blízkosti hlavního nádraží má na co navazovat. Zhruba 60 metrů dlouhý úsek tratí pod Petrovem je zatravněný už přes dvacet let.

„Zelené plíce“ Brna, tak je pojmenován půlkilometrový zelený tramvajový pás

Trávník místo panelů

Sytě zelený a automaticky zavlažovaný trávník nahradil šedé panely v tramvajovém pásu i dál v ulici Nové sady. Koberce vypěstovali ve firmě Květ těsně za jihovýchodní hranicí Brna, v Kobylnicích. Od kolejového svršku jsou oddělné stoprocentně syntetickou geotextilií (300 g/m2), nopovou folií sloužící jako drenáž a další vrstvou filtrační geotextilie (opět 100% syntetika). Teprve na ní leží 15 cm mocná vrstva substrátu „Šedý drak“. Jeho název připomíná nejen symbol města ze starých pověstí, ale i nové tramvaje, kterým dali Brňané ve veřejné soutěži právě jméno Drak. Jde o homogenizovanou směs kompostu a minerálního materiálu, který je podobný skrývkové nebo výkopové zemině. „Kompostu je ve vegetační vrstvě 20 procent. Zbytek potom tvoří kvalitní ornice vhodná k zakládání jemných trávníků. Bez kameniva a plevelů,“ upřesňuje Tomáš Hájek z Veřejné zeleně města Brna, která trávník pokládala.

 

Zalévat, zalévat, zalévat

Klíčovou podmínkou dlouhé životnosti trávníku je automatická závlaha. Na Nových sadech ji tvoří 292 výsuvných rozprašovačů, dalších 12 potom na šedesátimetrovém úseku zvaném Wimbledon v ulici Nádražní. Vodu berou z řadu – tedy od Brněnských vodáren a kanalizací. „Zálivku je možné nastavit dle aktuálních klimatických podmínek a podle potřeby. Předpokládáme, že v době plné vegetace (duben až září) bude potřeba zalévat denně, zvláště v horkých a suchých letech. Teď zaléváme vždy v noci asi šest hodin. Trysky se vysouvají po intervalech,“ popisuje prvotní zkušenost s údržbou Hájek. Kolik vody bude na udržení trávníku v kondici potřeba si zatím odhadovat netroufá. Naopak členové Kanceláře architekta města odhad mají a i přes všechny zmiňované benefity jim hlavně způsob založení trávníku i jeho závlahy přijde problematický. „Zakládání travnatých ploch pokládáním drnu je vždy rizikovější než výsev. Zvolená technologie by měla mít i jiné opodstatnění, než okamžitý efekt a nemožnost respektovat agrotechnické termíny,“ říká krajinářský architekt KAM Ondřej Nečaský. Trávník si podle něj za rok může vyžádat až 2 500 kubíků vody. „Pro parkový trávník předpokládejme závlahovou dávku 25 l týdně na metr čtvereční a zavlažování od dubna do září, tedy 22–25 týdnů,“ vypočítává.

Pro jeho slova existuje i reálné srovnání z hlavního města, kde dnes automaticky zavlažují 3,3 km zatravněných tratí. „Celková výše nákladů na údržbu 1 m2 zavlažovaného travního krytu je 120 Kč za rok. Pouze na zálivku (bez údržby zavlažování) vychází náklady na asi 1 000 000 Kč za rok,“ vyčísluje Aneta Řehková, mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy. „Travnatý koberec spotřebuje dost vody, ale hodně vody se zpětně vypaří, což může zlepšit klima v ulici dost podstatně. Kdyby byla na zálivku v budoucnu využívaná voda ze střech okolních domů nebo chodníků, bylo by to zase o kus lepší řešení. Ale to, bohužel, neumožnil rozsah stavby,“ oponuje projektantka Eva Wagnerová. Právě kvůli omezenému rozpočtu je nakonec celá komunikace pod opraveným kolejištěm v Brně vyspádovaná tak, že je případná přebytečná voda ze zálivky nebo silnějších dešťů svedená do kanalizace.

Veřejná zeleň města Brna ale nebude muset dohlížet jen na zalévání. Jednou za dva týdny bude potřeba nízký trávník posekat. „Vzhledem k frekvenci tramvajové dopravy budeme sekat o víkendu, případně v noci, v době omezení provozu. Výskyt plevele budeme eliminovat sečením, případně mechanicky, bez chemického zásahu,“ popisuje Tomáš Hájek. Přičíst je nutno i pravidelné hnojení a jarní vertikutaci.

Kolejiště od projíždějících aut odděluje luční trávník s trvalkami a cibulovinami

Zatravněné pásy v Ostravě

ul. Výškovická
délka 980 m; realizace 2020-21; cena modernizace 124 mil.

ul. Opavská
délka 1 626 m; realizace 2021-22; cena modernizace 207 mil.

 

Zatravněné pásy v Praze

Celkem 15,6 km
Automatická závlaha 3,3 km

 

Rozchodníkové pásy v Ostravě

Frýdlantské mosty
délka 135 m; realizace 2017; pouze cena pásu 5,3 mil.

ul. Dr Martínka
délka 691 m; realizace 2020; pouze cena pásu 8,6 mil.

zdroj: dopravní podniky
Ulice Nové sady v Brně

Louka mezi kolejemi a silnicí

Mnohem méně údržby budou potřebovat rostliny ve dva metry širokých pásech, které z obou stran oddělují kolejiště od projíždějících aut. Eva Wagnerová do nich navrhla kombinaci lučního trávníku, květnaté louky – to vše opět předpěstované na položeném koberci. Zejména kvůli nižší potřebě vody, menší náročnosti na pokos a pro vzhled. „Louka vykazuje pohyb, což trávník neumí a umožní výsadbu cibulovin,“ objasňuje architektka. Téměř 1200 metrů čtverečních lučního porostu tvoří většinou trávy (kostřava červená dlouze výběžkatá, kostřava červená trsnatá, lipnice luční…), které doplňuje deset druhů bylin (kopretina bílá, mateřídouška vejčitá…) a pár jetelovin. Ve vytipovaných částech pásu je položený drn květnaté louky s atraktivně kvetoucími dvouděložnými bylinami. „Pro jarní efekt vysadíme 16 600 cibulovin, a to tulipány a narcisy v takových kultivarech, aby na sebe jejich kvetení navazovalo. Tím se maximálně prodlouží doba květu celého pásu,“ upřesňuje Wagnerová.

Luční porost má svoji samostatnou závlahovou větev s odlišným režimem provozu než nízký trávník v kolejišti. Závlaha se pouští pouze v době po založení a pak v případě suchých období v letních měsících. Pokos louky stačí podle potřeby a vývoje porostu asi dvakrát ročně.

Co tedy takové řešení na Nových sadech přinese? Pozitivní vliv na mikroklima města. Povrchy s vegetací méně absorbují teplo než okolní asfalt a beton. V tropických dnech dosahují teplotní rozdíly až 25 stupňů (např. 25–30 °C vs. 50 °C). Trávník a louka navíc napomáhají žádoucímu zadržování vody. Radovat se můžou i spáči z okolí. „Kombinace pryžových bokovnic na kolejnicích a travnatých ploch vede ke snížení hlučnosti z dopravy, zelené pásy snižují i prašnost v této frekventované lokalitě,“ vysvětlil generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Rostliny nejenže přijímají plynné znečišťující látky, ale na jejich větším a hrubším povrchu i na půdě se usazují prachové částice a méně se jich tedy vrací zpět do ovzduší.

Za výhody ale město musí platit vysokou cenu, a to jak kvůli náročné realizaci (oprava půl kilometru trati vyšla včetně zeleně na 46 milionů korun), tak kvůli nákladné údržbě (zálivka, pokos, hnojení). V rámci realizace také můžou být při podobných projektech překážkou bezpečnostní předpisy pro tramvajové trati (izolace kolejnic).

Zelených tratí přibývá i jinde

Zatravněný tramvajový pás začali budovat také v Ostravě. V ulici Výškovická vznikne do příštího roku podobně jako v Brně na 980 metrech intenzivní výsadba s umělou zálivkou. Ještě o rok déle potrvá modernizace v Porubě, kde se za víc než 200 milionů korun změní přes 1,6 km dvojkolejné trati. „Zde je pevná jízdní dráha navržená rovněž s vegetačním pásem. V nejexponovanější části v okolí křižovatky s ul. Sokolskou s intenzivním trávníkem, v dalších částech je pak navrhován suchomilný vegetační kryt bez potřeby umělé zálivky,“ popisuje mluvčí Dopravního podniku Ostrava Karolína Hřivňáč Rycková. Zkušenosti mohou sdílet s pražskými kolegy. Ti už celkem zatravnili přes 15 kilometrů tratí, zhruba pětinu automaticky zavlažují. Pro jejich rozšíření je podle vedení dopravního podniku nutné najít vhodný způsob financování této přidané hodnoty tramvajových kolejí.

Zelené kolejiště pod Petrovem vzniklo již před dvaceti lety

Rozchodníky na minerální plsti

Právě kvůli výše zmiňovaným nedostatkům travních koberců se v Praze a Ostravě začalo zkoušet inovativní řešení. Tramvaj číslo 10 projíždí nedaleko stanice metra Ládví nad modelovým pásem suchovzdorných mechů, nízkých trav a rozchodníků už tři roky. Vegetační vrstvou tady na 100 m² není jen substrát, ale kombinace s hydrofilní minerální plstí. „Podstata spočívá v tom, že toto řešení obsahuje 20 až 100 % objemu pěstebních desek hydrofilní minerální plsti a 0 až 80 % objemu dalších hydroakumulačních a drenážních prvků, například minerálního substrátu nebo drenážních plastových desek zadržujících vodu,“ vysvětluje Josef Vokál z firmy Acre, který pilotní výsadbu v hlavním městě inicioval.

Na takovém souvrství leží předpěstovaný rozchodníkový koberec. Nízké trávy rodu Festuca se do porostu doplnili výsevem, hydroosevem nebo výsadbou. Mechy se dají aplikovat výsevem výtrusů, hydroosevem (spolu se semeny rozchodníků a nízkých trav) nebo s využitím přirozeného náletu výtrusů na vhodné vlhčí lokality s nepřímým slunečním světlem. Pro přímý výsev výtrusů jsou vhodné mechy vyskytující se na bazických skalách, sutích a betonových stavbách (rod Schistidium, Orthotrichum anomalum, Tortella tortuosa a další) nebo terestrické mechy (Bryum argenteum, Abietinella abietina, Rhytidium rugosum a další). V Praze 6 teď měli odborníci zkoumat různé skladby koberců i využití samotné plsti. „Podali jsme dva projekty do Technologické agentury ČR a v roce 2019 jsme neuspěli. Letos jsme postoupili do závěrečného hodnocení, ale postoupilo 255 žádostí a bude vybráno 15 až 20 projektů. Pokud projekt nezískáme a nebude zájem magistrátu nebo dopravního podniku problematiku extenzivního ozelenění tramvajových pásů řešit, tak se v Praze asi nic realizovat nebo alespoň zkoušet nebude,“ říká Martin Dubský z Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, který se na projektu měl podílet.

Výhody pěstebních desek hydrofilní minerální plsti jsou přitom známé. V první řadě jde o dobré hydroakumulační a drenážní vlastnosti. „Toto souvrství zadrží maximálně 61 litrů na metr čtvereční. Jednodušší navíc byla i pokládka. V šesti pracovnících nám zabrala 5 pracovních hodin během jedné soboty, když byla zrovna výluka,“ popisuje Vokál. Rozchodníky navíc slibují ještě větší odhlučnění. Klíčovou výhodou je potom údržba. Suchovzdorné rostliny se nemusí zalévat ani sekat, intenzita hnojení je oproti trávníku třetinová. Povinnosti se tak zúží na jednoroční odstranění odpadků či plevele.

Založení rozchodníkového koberce na deskách z minerální plsti

Zbytky aut jako vegetační vrstva

Zkušenosti s rozchodníky mají i v Ostravě. Tam jimi odhlučnili už v roce 2017 frekventované Frýdlantské mosty. Jako podklad se tehdy poprvé u tramvajových kolejí zkoušely takzvané protihlukové absorbéry plzeňské firmy Brens Europe a.s. Ta desky tvoří z rozemletých zbytků vznikajících při výrobě automobilových interiérů. Technologie zatím zůstává jen v Moravské Ostravě. Rozchodníky se přitom budou rozšiřovat. Dopravní podnik je plánuje na dalších dvou lokalitách. Po modernizaci ozdobí část trati v Opavské ulici a přibudou také na už opraveném 700 metrů dlouhém úseku v ulici Dr. Martínka. Třeba v Opavské ještě investor zhotovitele nevybral a otevírá se tak možnost jak pro protihlukové absorbéry, tak pro minerální plsť. Ta by se tak mohla ze zelených střech nebo z hydroponického pěstování zeleniny a řezaných květin ve sklenících rozšířit ještě víc i na koleje.

Detail rozchodníkového koberce se sukulenty
Suchovzdorné rostliny se nemusí zalévat ani sekat, intenzita hnojení je oproti trávníku třetinová

V Inspiraci 3/2020 dále najdete

Zelená střecha roku 2020

 

Méně plastu, víc vody a pavouků


Územní plán a zeleň, jak se to „rýmuje“

Ing. Vladimír Mackovič


Choroby a škůdci Modřínu

Ivana Šafránková


Plán péče a náklady na udržovací péči

Lukáš Štefl, Pavel Šimek


Pravidelná, následná péče o zeleň

Rostislav Ivánek


Vysoké trvalky a jejich použití

Ing. Adam Baroš


Zelené vize – II

Petr Mičola

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Od tohoto autora vybíráme

Louky, meze, valy. Jak pokračuje boj proti suchu a erozi v moravské krajině?

Krajinářská architektura je tlumič, který může zpomalit negativní dopady klimatické změny třeba o sto let. Alespoň podle názoru docenta Petra Kučery ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, se kterým jsme si povídali ve druhém letošním čísle Inspirace. V tomto čtvrtém se vydáváme přímo k iniciativním starostům a krajinářským architektům bojujícím proti hlavním hrozbám současnosti – erozi a suchu. I když tu druhou krátkodobě upozadil mimořádně deštivý letošní rok. Dopady obou fenoménů na krajinu jsou často nejhorší v místech s dosud intenzivně obdělávanými rozlehlými polí neschopnými zadržet déšť. Jak se daří je měnit? A kde jsou limity krajinářských nápadů?

číst více

Studenti pomohli s obnovou zeleně po tornádu

Týmy středních zahradnických škol musely na konci září v Hodoníně upravit během tří dnů největší plochu v historii soutěže Lipová ratolest, každý čtyřčlenný tým téměř 150 metrů čtverečních. Soutěžící nezastavily kroupy, déšť ani bláto. Putovní cenu dřevěného ježka vybojovali mladí zahradníci z Ostravy. Soutěž Lipová ratolest už třináct let pomáhá k větší prestiži celého oboru, jehož důležitost rezonuje i ve společnosti, což podle většiny ředitelů středních škol stojí za rostoucím zájmem mladých lidí o učňovské i maturitní zahradnické obory.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.