Téma:

Zelené fasády součást adaptačních opatření na změnu klimatu

Vizí „Strategie adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu“ je zvýšit dlouhodobou odolnost a snížit zranitelnost hlavního města Prahy vůči dopadům změny klimatu postupnou realizací vhodných adaptačních opatření. Jedním z doporučených opatření na snížení energetické náročnosti budov je „Upravit stávající programy renovace budov tak, aby uznatelné náklady umožňovaly hrazení adaptačních opatření nebo jejich částí (například instalace stínění, zelených střech a fasád).“ Je však velmi obtížné systémově podporovat a prosazovat řešení, která nejsou souhrnně popsána, ukotvena a standardizována nějakým dokumentem, což byl důvod, který vedl Sekci Zelené střechy k vydání metodiky Ozelenění fasád.

Příprava a vydání metodiky Ozelenění fasád byly podpořeny z Programu na podporu projektů ke zlepšení stavu životního prostředí hl. m. Prahy pro rok 2021. Cílem metodiky bylo stanovit zásady a požadavky pro správnou volbu, navrhování, realizaci a údržbu zelených fasád, tedy fasád z menší či větší míry pokrytých vegetací. Dokument popisuje různé možnosti aplikace vegetace na fasády a zdi. Metodika je doporučením pro majitele nemovitostí, projektanty, investory a všechny, kdo uvažují o realizaci zelené fasády. Veškeré informace jsou uvedeny podle nejlepšího vědomí autorů, bez právní závaznosti, a odpovídají stupni poznání v době zpracování metodiky. Jejím úkolem není doporučit nějaký konkrétní systém, ale vzhledem k velké šíři vyvíjených technologií se metodika soustřeďuje na poskytnutí základních informací o jednotlivých technologiích a formách řešení a popisuje jejich výhody a nevýhody pro konkrétní situace.

 

Základní pojmy a rozdělení zelených fasád

Zelenou fasádou se rozumí vnější plášť budovy nebo samostatně stojící zeď pokrytá vegetací (rostlinami). Zelené fasády mohou být realizovány dvěma zcela odlišnými způsoby. V minulosti nejběžnějším způsobem bylo pokrytí fasády rostlinami kořenícími v rostlém terénu u paty objektu. Rostlý terén je plocha, pod níž není půdní profil oddělen od horninového podloží žádnou stavbou a která umožňuje zdárný růst vegetace a přirozený vsak srážkových vod. Ve většině případů se při tomto způsobu pokrytí fasády rostlinami používají pnoucí dřeviny a využití pnoucích dřevin na fasádách je někdy vnímáno jako synonymum pro pokrytí fasády rostlinami kořenícími v zemině nebo substrátu neboli v rostlém terénu. Fasády lze ale pokrýt i jinými typy dřevin kořenícími v rostlém terénu.

Druhým systémem, který prožívá v současnosti až překotný rozvoj, je umístění rostlin přímo na fasádu. Při tomto systému je na fasádě upevněno pomocí konstrukce médium, ve kterém rostliny koření. Pro tento systém se vžilo označení vertikální zahrada (nebo někdy také vegetační stěna).

Zeleň spojená s volnou půdou (pnoucí rostliny)

Pro tento typ ozelenění fasád se nejčastěji používají pnoucí (popínavé) rostliny, které se vyznačují adaptačním mechanismem umožňujícím rostlinám přidržet se buďto přímo na fasádě, nebo na pomocné konstrukci na fasádě upevněné. Podle mechanismu, kterým se rostliny podkladu přidržují, se dělí do několika skupin.

Pnoucí dřeviny s příčepivými kořínky (označované jako kořenující) a pnoucí dřeviny s úponky opatřenými adhezivními („přísavnými“) terčíky se společně označují jako „samopnoucí“ a nepotřebují žádnou opěrnou konstrukci, přichytí se přímo na zeď. Pnoucí dřeviny, které se okolo opory ovíjejí (ovíjivé), přichycují úponky (úponkaté), nebo mají jen dlouhé šlahouny, které se o podklad opírají (vzpírají – odtud se nazývají vzpěrné), se fasády nepřichytí a potřebují pro to nějakou opěrnou konstrukci a souhrnně se označují jako nesamopnoucí.

Výjimečně se pro tento typ ozelenění fasády používají i dřeviny, které nelze za pnoucí označit, jež mají běžný keřový nebo stromový vzrůst, obvykle ovocné dřeviny. Tyto dřeviny se pak musí ke konstrukci připevňovat a do plochého tvaru upravovat řezem a vyvazováním. V některých případech se uplatňovaly i tvarované dřeviny bez opěrných konstrukcí.

Vertikální zahrady

Vertikální zahrady vycházejí z konceptu střešní zahrady otočené o 90º a upevněné na fasádě. Při jejich realizaci se však řeší dva zásadní problémy, se kterými se střešní zahrada nepotýká. Prvním problémem je skutečnost, že na svislou stěnu prakticky neprší a všechny vertikální zahrady musí být vybaveny dokonalým zavlažovacím systémem, na jehož spolehlivosti existence vertikální zahrady závisí. Druhým zásadním problémem je upevnění média, ve kterém rostliny koření. Běžný substrát by ve svislé poloze nedržel a podle způsobu řešení tohoto problému se vertikální zahrady dělí do tří zcela odlišných typů podle toho, jak se vyrovnávají s působením gravitace.

 

Policové vertikální zahrady

Princip policových vertikálních zahrad spočívá v rozdělení fasády konzolemi na horizontální segmenty, na kterých spočívají větší lineárně uspořádané vegetační nádoby nebo koryta s vodorovným povrchem substrátu. Vertikální stěna je tak rozdělena na malé, nad sebou uspořádané horizontální plochy.

 

Modulové (modulární) vertikální zahrady

Typickým znakem modulové vertikální zahrady je členění pohledové roviny na plošný rastr jednotlivých polí, které tvoří jednotlivé moduly, jež se skládají k sobě jako stavebnice. Jejich stabilitu obvykle zajišťuje rámová konstrukce ukotvená k fasádě, na kterou jsou jednotlivé moduly upevněné. Moduly mají nejrůznější konstrukci. Otvory pro vegetaci mohou být orientované šikmo vzhůru, nebo mohou mít i vegetační plochu zcela svislou s uzavřeným povrchem a jen s otvory pro jednotlivé rostliny, v případě speciální náplně soudržného substrátu mohou mít svislou vegetační plochu i zcela otevřenou.

 

Plošné vertikální zahrady

Plošné vertikální zahrady se vyznačují (ve srovnání s jinými vertikálními zahradami) nízkou hmotností a nízkou konstrukční pevností a také vysokou přizpůsobivostí jakémukoli geometrickému tvaru. Plošné vertikální zahrady se obvykle vytváří individuálně na místě a mohou být realizovány jako bezsubstrátové, kdy ukotvení rostlin a jejich zavlažování je řešeno hydroponicky pomocí vysoce nasákavé textilie, případně mohou být řešené jako textilně substrátové, kdy je do textilních kapes doplněno malé množství substrátu. Otvory pro výsadbu se řeší většinou až na místě. Tím je umožněn individuální spon výsadby.

Pokračování příště

Metodika je bezplatně ke stažení na https://www.zelenestrechy.info/metodika-ozeleneni-fasad.

V Inspiraci 1/2023 dále najdete

Rostliny zkrášlují kanceláře, Restaurace i obchodní centra.

Ne vždy jsou ale požadavky zeleně na prvním místě
Klára Vašíčková

 

Inspirace džunglí:

Také interiéry lze tvořit přírodě blízce
Eduard Chvosta

 

Zelené vize závěrem aneb kde je naše místo

Petr Mičola

 

Do krajiny se vrací mokřady za miliardy.

Navzdory bojům o pozemky
Ondřej Šimeček

 

Listožrouti

Podrostové rostliny v parcích i v soukromé zeleni.
Jan Nussbauer

 

Plant alert

Udržte okrasné rostliny v záhoně
Katharina Dehnen-Schmutz

 

Dešťová voda představuje nově příležitosti a investice do rozvoje měst

Jana Mudrová

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Picture of Jana Šimečková

Jana Šimečková

Ředitelka SZÚZ od roku 2004, šéfredaktorka časopisu INSPIRACE od roku 2005. V letech 1994–2003 působila jako jednatelka společnosti Zahradní architektura Želešice. Vystudovala obor sadovnictví-krajinářství na VŠZ v Lednici, management na PEF MU a žurnalistiku na FSS MU.
Další články autora

Od tohoto autora vybíráme

Park Komenského ve Zlíně

Park Komenského ve Zlíně patří ke vzácným veřejným prostorům, které už krátce po dokončení získaly pověst výjimečného díla. Navržený na robustní kostře stávající vzrostlé zeleně a otevřený veřejnosti v roce 2014, stal se v roce 2015 Parkem roku a o rok později také Parkem desetiletí. Letošní titul Park čtvrtstoletí tak potvrzuje nejen sílu původní koncepce, ale i to, že pečlivě navržený a odborně udržovaný park může dlouhodobě určovat standard kvality městské zeleně v České republice.

číst více

Lipová ratolest 2025: studenti dali Říčanskému parku novou tvář

Třídenní soutěžní přehlídka Lipová ratolest proměnila na konci září říčanský park na náměstí Československé armády. Studenti jedenácti zahradnických a zemědělských škol pracovali podle skutečné projektové dokumentace a v reálných podmínkách stavby. Výsledkem je nový veřejný prostor a cenná zkušenost, kterou školní výuka nahradit nedokáže.

číst více

Pocit štěstí trvá deset sekund.

V tištěném čísle Inspirace 4/2016 vyšel rozhovor s krajinářským architektem Václavem Babkou, autorem obnovy Parku Komenského ve Zlíně, který tehdy získal titul Park desetiletí. Text přinášel pohled na vznik parku, profesní dráhu autora i charakter dlouhodobé spolupráce v ateliéru Sendler–Babka.

Časopis Inspirace v roce 2016 neměl vlastní web, a rozhovor tak dosud nebyl veřejně dostupný v online podobě. Nyní jej zveřejňujeme jako doprovod k aktuálnímu číslu Inspirace, které představuje výsledky přehlídky Park čtvrtstoletí a přináší podrobný materiál o vítězném Parku Komenského.

číst více

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.

objednat