Domácí květena?

Domácí rostliny jsou svět sám o sobě a skrývají velký potenciál nejen pro zahradní tvorbu. Jejich vlastnosti nejsou doposud plně oceněny, natož využívány. Předkládaný příspěvek je věnován pokusu o nahlédnutí do světa planých rostlin. První ze série článků o domácí květeně přibližuje základní terminologii, ekologické charakteristiky rostlin a nastiňuje legislativní rámec ovlivňující používání domácích trvalek.

Domácí, polní, přespolní

Pojďme se nejdříve podívat na rozdíl mezi původními a nepůvodními druhy. Původní druhy (autochtonní, domácí, native species) jsou druhy, které vyskytují na určitém území přirozeně, bez ohledu na přičinění člověka. Může se jednat o kosmopolitní druhy rozšířené na většině kontinentů – mezi takové světoběžníky patří např. rákos obecný (Phragmites australis), hasivka orličí (Pteridium aquilinum) nebo orlíček obecný (Aquilegia vulgaris). Jiným příkladem jsou tzv. endemity – druhy, které se vyskytují přirozeně pouze v určité omezené oblasti, kupř. zvonek český (Campanula bohemica) roste jen v Krkonoších. Hvozdík moravský (Dianthus moravicus) je zase k vidění pouze na jižní Moravě a v přilehlé části Rakouska.

Oproti tomu nepůvodní druhy (alochtonní, introdukované, non-native species) se nalézají mimo areál svého přirozeného výskytu a jejich „příchod“ do té které oblasti je vázaný na činnost člověka. Nepůvodní druhy se rozdělují na archeofyty a neofyty. Archeofyty se na dané území dostaly v období od konce neolitu do počátku středověku. Často se jedná se o plevele polních kultur, jako je koukol polní (Agrostemma githago), mák vlčí (Papaver rhoeas) či chrpa modrá (Centaurea cyanus). Neofyty jsou druhy zavlečené v novověku. Patří mezi ně velké množství rostlin včetně těch kulturně pěstovaných, od acény po zavinutku. Ne všechny nepůvodní druhy mají stejný vzorec chování. Některé se spořádaně drží za pomyslnými vrátky a ve volné krajině se nerozmnožují (druhy přechodně zavlečené). Jiné mohou utéct ze zahrady přes plot a v krajině se rozmnožovat nezávisle na člověku (druhy naturalizované, zdomácnělé). Ty nejrazantnější z nich jsou invazní druhy a mohou se šířit se krajinou do té míry, že jejich mohutnější populace vytlačují společenstva domácích druhů.

Jediná rostlina zlatobýlu obrovského vytváří až 20 tisíc nažek. V kombinaci s masivní tvorbou oddenků hravě zvítězí v bitvě o narušená stanoviště.

Není zlatobýl jako zlatobýl

Učebnicovým příkladem takových invazí je příběh bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), který byl vysazen v roce 1862 pro knížete Metternicha v zámeckém parku Lázní Kynžvart. Odtud byl zahradníky přenesen do dalších zahrad a patřičně opečován – po odkvětu se vrcholový okolík ostříhal ještě před tím, než se rostlina stihla vysemenit, aby se podpořilo další očekávané kvetení. Jako ztepilou cennou solitéru jej ostatně najdeme v dobové odborné literatuře až do poloviny 20. století. Po roce 1948 se tradice pečlivé údržby přerušila a spolu se zahradnickým řemeslem leckde vymizela. Vlivem postupného zanedbávání krajiny a nástupem mechanizovaného zemědělství tak u nás bolševník zplaněl a vydal se na vítězné tažení krajinou.

Podobně se chovají i mnohé další neofyty – kromě notoricky známých rebelů formátu netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) se v posledních desetiletích rozšířil vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), který jako nonklonální stratég (tj. rozmnožující se převážně semeny) úspěšně kolonizuje narušená místa. Stejně tak ale do české krajiny nepatří ani náprstník červený (Digitalis purpurea), se kterým se můžeme setkat na pasekách a v lesních světlinách. Jako zdomácnělý (naturalizovaný) neofyt nemá žádný zásadní vliv na domácí společenstva.

Námětem k zamyšlení je invazní potenciál zlatobýlu (Solidago). Zlatobýl kanadský (S. canadensis) byl spolu se zlatobýlem obrovským (S. gigantea) pěstován v Anglických zahrádkách coby okrasná perena již v 18. století. V první polovině 19. století tam oba druhy zplaněly a následně se rychle rozšířily po celé Evropě. Rychlost invaze byla úctyhodná – 700–900 km² za rok. Díky účinné kombinaci klonální a nonklonální strategie (rozmnožují se úspěšně jak semeny, tak vegetativní cestou, v tomto případě výběžkatými oddenky) obsazují narušená stanoviště s takovou vervou, že slovo „zlatobýl“ nabylo takřka hanlivého významu. Není ale zlatobýl jako zlatobýl. Domácí zlatobýl obecný, zvaný též celík zlatobýl (S. virgaurea) je mírnou planou bylinou rostoucí pokojně v polostínu křovinatých strání, skal a sušších lesů. Navíc je v lidovém léčitelství velmi ceněn při léčbě ledvinových onemocnění. Některé „krotké“ zlatobýly se způsobným vystupováním jsou konec konců pěstované i v kultuře.

S podobným vzorcem výše naznačeného rozpínavého chování se ale můžeme setkat i u řady domácích druhů. Znáte třeba kopřivu? Důsledky takového masivního šíření jsou podobné jako u invazních neofytů s tím rozdílem, že u domácí květeny hovoříme o druzích expanzivních. Stačí jen vzpomenout na třtinu křovištní (Calamagrostis epigejos), která se vytrvale šíří svými oddenky přes půdu, dřevo i asfalt. Vykračuje si krajinou bez ohledu na nadmořskou výšku, pH nebo vlhkost půdy. Z pasek a říčních náplav míří podél okrajů silnic a řek do opuštěných polí a luk, aby se stala královnou narušených stanovišť.

Národní přírodní památka Dunajovické kopce (září 2019).

Ellenbergem počínaje a zdaleka nekonče

Proč se domácími rostlinami vlastně zabývat? Otázka za sto bodů, kterou si musí zodpovědět každý sám. Protože můžeme, protože musíme, protože chceme? Protože je to trendy? Protože není zbytí? Často i proto, že domácí rostliny mohou být dostatečně houževnatý „perfect match“ pro komplikovaná stanoviště. Zde se nabízí krátký citát z České flory, časopisu pro zahradníky, milovníky a přálete rostlin, vydávaný Martinem Fulínem. Psal se rok 1896… „Často se přihází, že jest nám vyzdobiti stráň, skalinu, umělou zříceninu nebo cosi podobného nějakou květnatou dekorativní rostlinou. Je-li podobné stanovisko méně výslunné a zálivce přístupné, není nouze o příhodnou rostlinu, hůře však, je-li stanovisko v úpale slunce a ještě k tomu nepřístupné pro zálivku; tu je rada drahá. „¹

Skvělým vodítkem pro bližší pochopení ekologických charakteristik domácích rostlin je soubor poznatků z vegetační ekologie, tzv. Ellenbergovy indikační hodnoty (Ellenberg indicator values). Tyto údaje vypovídají o životním optimu rostlin prostřednictvím základních ekologických gradientů (světlo, teplota, kontinentalita, vlhkost, živiny, půdní reakce, salinita). Koncept indikačních hodnot vychází z běžné terénní zkušenosti, že řada druhů je svým výskytem vázána na stanoviště, která svými vlastnostmi vyhovují jejich ekologickým nárokům. Ellenberg propracoval v 70. letech 20. stol. systém indikačních hodnot pro rostlinné druhy, které se vyskytují centrální Evropě. Tyto hodnoty následně upravil a rozšířil pro flóru České republiky Milan Chytrý s kolektivem, a pojmenovali je jako Ellenbergovské (Ellenberg-type indicator values)². Tyto indikační hodnoty lze snadno dohledat online v databázi české flóry a vegetace Pladias. Jsou nejen uvedeny u každé konkrétní rostliny, ale také volně ke stažení v excelové tabulce³.

U každého taxonu jsou uvedeny nároky na světlo (sloupec L – Light), teplotu (T – Temperature), vlhkost (M – Moisture), půdní reakci (R – Reaction), živiny (N – Nutrition) a salinitu (S – Salinity). Nároky jsou uvedeny ve stupnici od 1 do 9 (případně do 12), kdy vyšší hodnoty vyjadřují vyšší nároky na příslušný faktor. U půdní reakce nízké hodnoty označují rostliny vyskytující se v kyselých podmínkách a vyšší hodnoty značí indikátory zásaditých podmínek. Pokud se některý z taxonů vyznačuje širokou ekologickou amplitudou (tj. nemá vyhraněné nároky vůči určitému faktoru) je u příslušné indikační hodnoty uvedeno písmeno x.

V excelové tabulce lze elegantně filtrovat druhy podle jejich nároků. Pokud hledáme např. květenu snášející suché (M) a výrazně teplé (T) podmínky, zjistíme, že nejextrémnější podmínky snáší kapradinka s roztomilým českým názvem podmrvka hadcová (Notholaena marantae). Podivuhodná rostlinka prosperující na silně osluněných hadcových skalách snáší jak nejextrémnější teplo (indikační hodnota pro teplotu je 9), tak největší sucho (indikační hodnota pro vlhkost je 1).

Domácí hadí kořen větší dokáže v příhodných podmínkách překvapit.

Legislativní rámec

Heuréka, chtělo by se zvolat. Od botaniků máme naservírováno, která rostlina snáší sucho, která zatopení, která zasolení. Stačí použít příslušný filtr a začít tvořit. Ale má to své háčky. Při zacházení s domácí květenou je třeba respektovat příslušnou legislativu, která určuje specifika pěstování i používání planě rostoucích rostlin. Základním právním pramenem je zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcí vyhlášky (č. 395/1992 Sb., 175/2006 Sb.). Školkaři jsou navíc povinni dodržovat mj. zákon o obchodování s ohroženými druhy (č. 100/2004 Sb.) a jeho prováděcí vyhlášku (č. 227/2004 Sb.).

Zásadním právním předpisem, který určuje obecné zásady ochrany přírody, je výše zmíněná „stočtrnáctka“. Pojednává o druhové ochraně, kdy všechny druhy jsou chráněny před zničením. Na zvláště chráněné druhy (kriticky ohrožené, silně ohrožené, ohrožené) se pak vztahuje konkrétnější a přísnější ochrana – tyto rostliny je zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, a to i za účelem jejich množení.

„Stočtrnáctka“ dále pojednává o územní ochraně a vymezuje jednotlivé druhy velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných území a definuje pravomoci orgánů ochrany přírody. Pokud veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, lze udělit výjimku na sběr a pěstování zvláště chráněných druhů rostlin. Ve velkoplošných zvláště chráněných územích může výjimku udělit příslušná Správa národního parku nebo Správa chráněné krajinné oblasti. V případě maloplošných zvláště chráněných území uděluje výjimku Agentura ochrany přírody a krajiny (národní přírodní rezervace, národní přírodní parky) nebo Krajský úřad (přírodní parky, přírodní rezervace).

U žádné chráněné rostliny není přípustné ani její záměrné křížení a rozšiřování vzniklých kříženců do krajiny. Stejně tak je v krajině regulováno záměrné šíření geograficky nepůvodních druhů.

Vývoz a dovoz ohrožených rostlin chráněných mezinárodními úmluvami povoluje příslušný orgán ochrany přírody. Výjimkou je dovoz a vývoz ohrožených druhů planě rostoucích rostlin, který upravuje zákon o obchodování s ohroženými druhy. Na základě potvrzeného formuláře CITES je obchodování s ohroženými druhy rostlin povoleno.

Pokud by školkaři chtěli množit chráněné domácí rostliny českého původu, museli by zažádat o povolení na sběr, což je legislativně náročný proces s nejistým výsledkem. Druhou možností je získat osivo nebo materiál k dopěstování od českého pěstitele, kterému již byla udělena výjimka na sběr a pěstování zvláště chráněných rostlin. Takových komerčních subjektů je ovšem v republice jako šafránu.

Zdomácnělý náprstník červený s domácí expanzní třtinou. Kdo je vlk a kdo beránek?

A ten Dictamnus?

Znáte ji, ne? Domácí třemdavu bílou, Dictamnus albus. Potkáte ji třeba v lesostepích nebo na okrajích světlých lesů. Je nezvykle aromatická, v horkých dnech uvolňuje silice, a to v takovém množství, že se může sama vznítit. Snáší výsušná stanoviště, dokonce i „Stanovisko v úpale slunce a ještě k tomu nepřístupné pro zálivku.“ Ještě před pár lety se jí říkalo Dictamnus fraxinella, pamatujete?

A proč že se ten Dictamnus nepěstuje? Důvodů je více. Rostlina je zákonem chráněná, osivo ne zcela spolehlivě klíčí, u zahraničních dodavatelů bývá často rozebraná, v devítce kontejneru se jí opravu nedaří a má velmi dlouhou pěstební dobu. A nikdy nebude laciná. Je to prostě kráska, co má svou cenu.

 


¹ANONYMUS, 1896: Dictamnus Fraxinella. In: Česká flora. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin. Praha: Martin Fulín. roč. 6, č. 9, s. 181-182.

² Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P. a kol., 2018: Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. In: Preslia. Praha: Česká botanická společnost při AV ČR, roč. 90, č. s. 83–103.

³ https://pladias.cz/download/features
http://www.preslia.cz/appendix.html#2018chytry

V Inspiraci 1/2021 dále najdete

Alej roku 2020 překáží řidičům

Ondřej Šimeček


Změny habitu a abnormality růstu

Ivana Šafránková


Projekt pěstebních opatření

Pavel Šimek, Lukáš Štefl


Děti se častěji učí venku


Zelené vize: Současnost a blízká budoucnost

Petr Mičola


Voda ve městě

Jan Macháč, Marek Hekrle, Nicol Staňková


Zahrádkové kolonie versus nutný rozvoj měst

Ondřej Šimeček


Domácí květena aneb také vám chybí Dictamnus?

Martina Kotlandová

 

Penstemon – dračík je Trvalkou sezóny 2021


Obalované osivo

Petr Salaš, Tomáš Vymyslický, Martin Lošák, Miloslav Pekař

Zaujal vás obsah tohoto čísla Inspirace?

Objednejte si ho v tištěné podobě!

Mám zájem o tento výtisk

Autor článku

Od tohoto autora vybíráme

Objednejte si předplatné

časopisu Inspirace, který vychází v tištěné podobě 4x ročně a cena ročního předplatného činní 290 Kč.