Krajinářské úvahy X – Park čtvrtstoletí

Doba to byla specifická…hodně specifická…, a krajinářská architektura byla vnímána jako přežitek, pozůstatek období buržoazie, který společnost dávno opustila a míří nově, krásně, usměvavě a s písní na rtech vstříc novým zítřkům. Odborníci zahradnických oborů první republiky, a nebylo jich málo, po druhé světové válce jen dožívají a z dnešního pohledu doba, jak již dávno napsal Shakespeare, vymknuta z kloubů šílí.

Komunistická strana nechává stranou řadu lidí, kteří nemohli, nesměli nebo museli. Sadovnictví a krajinářství přežívá někde na okraji s cejchem kapitalistického, nepotřebného, škodlivého z pohledu estetického. Parky ve městech zůstávají bez povšimnutí a až na pár výjimek mizí. Květinové záhony a úpravné partie stále více zarůstají náletovými dřevinami. Stejný osud postihuje také zámecké parky.

Přesto se zakládá tradice nového sadovnictví – krajinářství prostřednictvím těch, kteří mohou, a ti pak vůbec nebo tajně komunikují s odborníky předválečného Československa. Profesor Mareček mi vyprávěl o svém otci a jeho snahách pomáhat i v nové době, přestože mu zahradnictví vyvlastnili. Také o Josefu Vaňkovi, který zůstal věrný svým ideálům a zásadám, i když padl až na samé dno. Přestože ztratil podnik i vydavatelství, stejně pokračoval v přednáškách po celé republice. Přes tyto nepříznivé okolnosti vychází v roce 1958 kniha zahradního architekta Jiřího Novotného „Zeleň ve městě“, která neobsahuje tendenční řeči o úloze dělnické třídy, neopěvuje komunistickou stranu a její nezvratitelnou vedoucí úlohu, ale nabízí velmi praktické informace o kategorizaci, zakládání a údržbě městských zelených ploch.  V kapitole „Sadový systém a rozmístění zelených ploch“ se odkazuje na zkušenosti z Anglie, Francie i Ameriky. „Americké myšlenky o soustavách zeleně byly přijaty i v Evropě, kde rovněž bylo správně pochopeno, že význam okrasné doplňkové zeleně je pro obyvatele pouze nepatrný a že k jejich rekreaci je třeba přímého pobytu v zeleni, na přírodních plochách pravidelně rozmístěných uvnitř i při okraji města. Podle nových názorů i vzorů vytvářelo začátkem našeho století zeleň svých větších měst hlavně Německo, které současně podle anglického vzoru stavělo zahradní města nejvýše o 30 000 obyvatelích s decentralizovanými sadovými plochami při úzkostlivém šetření dosavadní zeleně.“

„K uspokojení rekreačních zájmů, zejména krátkodobého odpočinku, bude potřeba soustředit pozornost na realizaci systému snadno dostupných a vzájemně propojených parkových ploch po celém území města. Účinnost takového systému bude závislá na vzájemném podílu a četnosti zastoupení malých parkových ploch, městských a okrskových parků, na ústředním rekreačním zařízení města a konečně na možnosti napojení na rekreační potenciál městských lesů a příměstské krajiny.“

Divoká Devadesátá

Protrhává se hráz „Železné opony“ a jako vlna tsunami republiku zaplaví svoboda se vším, co taková neřízená, nezkušená a mladá svoboda obsahuje. Možnost vyjet ven, na „Západ“ a hltat očima všechno, co bylo kolem včetně všeho konzumního, co už známe. Jsou to roky svobody v pozitivním i negativním smyslu slova. Svoboda názorů, nadšené tvorby, ale na druhé straně nové a neznámé prostředí, divoké smlouvy. Šlo všechno, jen mít k dispozici znalosti, zázemí, rostlinný a stavební materiál, odbornost dodavatelských firem. Svoboda sebou nese chuť všechny ty roky dohnat, uplatnit snění ze studentského pokoje, realizovat. Všechno se dělá s nadšením a mnohdy „na koleně“. Všichni se učí, jak v novém systému pracovat. Nadace Partnerství vydává v roce 1999, za přispění Ministerstva pro místní rozvoj, publikaci „Místo pro život – Příklady oživení veřejných prostranství v České republice“. Můžeme ji chápat jako shrnutí snah poslední dekády dvacátého století při tvorbě ve svobodném prostředí. Důležitou kapitolou je zapojení občanů do oživení veřejných prostor. „… zapojení a účast veřejnosti není jednorázová záležitost, ale proces, který vyžaduje čas a spoustu energie. Je to způsob, jak umožnit lidem vyjádřit se ke konkrétní otázce s viditelným výsledkem a jak obohatit projekt o místní náměty.“